pondělí 29. prosince 2014

Růžový anděl


Letošní Vánoce byly velice duchovní. Kupodivu.
I přes ten všechen shon před nimi.
Soustředila jsem se na vztahy mezi lidmi.
Mezi těmi, co jsou, i těmi, co už nejsou.
Telefonovala jsem, psala, setkávala se, obdarovávala a nechala se obdarovávat.
A získala jsem mimoděk cosi, co jsem nečekala.
Jakousi víru, poznání, opravdové bohatství.
Je těžké to vyjádřit slovy, je možná bláhové o tom vůbec psát, ale věřím, že zdejší společenství je schopné to přijmout a nepovažovat mě přitom za blázna..:-)
Neboť dávno jsme tu blázni všichni.

Události se nabalovaly jedna na druhou a zapadaly do sebe jako střípky mozaiky.
Pátrání v rodokmenu, kde jsem objevila dvě skrytá tajemství.
Kniha Jaroslava Duška Tvarytmy a Čtyři dohody.
Odpoledne strávené s kamarádkou, která má léčitelské schopnosti,
kamarád, který učí jógu v Indii. 
Rozhovor na netu : http://sedmagenerace.cz/text/detail/vedomi-je-nejhlubsim-tajemstvim
Vánoce dědy v LDN a babiččino trápení.
Můj fotografický guru mě daruje svou novou knihu, kde mě v záhlaví cituje.
Telefon s dávným známým mojí maminky, vztahy navazované po 50 letech. Dopis od jiné přítelkyně mojí maminky. Návštěva jejího hrobu a naší někdejší sousedky, která mě léta zve na návštěvu, ale když se konečně rozhodnu, vše skončí fiaskem. Paní je v nemocnici a její snacha mi místo pozdravu vynadá, že parkuji na její trávě pod oknem. 

Všechno je jinak, než si myslíme a vše dopadne vždy jinak, než si plánujeme. Ale všechno máme přitom ve své moci, pokud si zakážeme nenávist. Tahle věta se dá napsat i jinak, ale to by vyznělo jako hloupé klišé, kdo chce, dosadí si sám.
Jen stačí chtít a být otevřený. A to, co dostáváme, musíme s vděkem přijímat.

Mimochodem, ty čtyři dohody znějí :

1.Nehřešte slovem
2.Neberte si nic osobně
3.Nevytvářejte si žádné domněnky
4.Vždy dělejte vše, jak dovedete nejlépe

A to je i mé vánoční poselství pro vás.




1 komentář:

  1. Ivanko, pěkně napsané... :)
    pocit, že vše, je tak, jak má být, mě provází už docela dlouho.. + jisté uvědomění si, že nikdo jiný,než já sama, není zodpovědný za to, co žiju.. někdy bych na to ráda zapomněla, občas se mi to i povede ;) , ale většinou mě zase okolnosti přivedou tam, kde mám být.. kde jsem "doma"... někdy jsem z toho nadšená, jindy méně, ale už mi nejde říkat jako kdysi dřív, proč zrovna já, proč se to stalo mně, když oni tohle a tohle...
    Tak nezbývá, než s otevřeným srdcem a očima brát, co přichází.. když k tomu přidáme radost dítěte v nás a opravdovost, tak je to, myslím, hodně žitelné :-))
    Díky za písmenka... :-)

    OdpovědětVymazat

please sign in or put your name in comment box
so we know how to call you