sobota 2. února 2013

Zahrádky

... nyní spící, bez živáčka.

Dal jsem dnes jiné fotky, než na které jste u mě zvyklí. Žádné křoví. Ale cestou od Sázavy pokaždé zahrádky míjím a pořád to zkouším, něčím mě přitahují. Pohledy za plot, přes plot.
Každá zahrádka je jiná, každá má svýho člověka (možná se i pozná jakého), jsou to samostatné, svébytné světy.

Nejsem si zatím jist, jestli to v těch fotkách je, ale na druhou stranu - je to tu taky o kůži na trh, takže do mě... :)

Pěkný víkend přeju.



17 komentářů:

  1. :-) Myslel jsem ,že jsem divnej já,ale jak tak koukám,je to normální,že nás ty zahrady přitahujou.Pro mne príma.Konstatuji,že i když v podstatě žiješ v jiné oblasti,ti zahrádkáři jsou stejný.Uvidíme za 20 let jak se to změní.
    Žena přestala pěstovat ouplně zeleninu,všade máme kytky,tak jsem zlikvidoval veškeré sudy na zalejvání a podobné excesy co zohyzďují zahradu.Ptáci jsou u nás vítaní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás v kraji si nějak nemůžou mnozí dovolit pouze preferovat kytky. Škoda.

      Vymazat
  2. ;-) Dnes ráno jsem si šel za barák tam, kde máme zahrádky vypálit cigárko a napadlo mě to samé ;-) Říkal jsem si, že třeba zítra...

    Jsem za tyhle fotky a povídání moc rád, i když mám teď tak trošku po žížalkách ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je mi líto... Těším se že jednou dáš svoje zahrádky, možná uvidíme konfrontaci mezi severními čechy a moravou. Nebo zjistíme shodu.

      Vymazat
  3. Tohle, co jsi tu dnes vložil, je mi strašně blízké. Mám v sobě touhu tohle zachycovat, nějak mě to dojímá, nevím, kde se ty pocity berou. V zimě je v tom smutek, bezmoc, či zakletí. V létě pak jakási snaha o malý kousek štěstí, kdesi na konci světa. Hodně to o nás lidech v téhle české kotlině vypovídá a Ty to umíš podat. Tyhle kulisy jsou přesně to, co nás léta spoluvytváří...

    Ještě mě napadá takový protiklad s fotkama, které se na nás hrnou všude kolem. Barevné, naleštěné, dokonalé a umělé. Jací bychom chtěli být a jací jsme. Možná je tahle asociace zavádějící a přehnaná, ale já v životě vidím kolem spíš tohle než to na reklamách...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně ti na tom hlavně přitahuje, jak českej (resp.moravskej) kutil pro ten svůj úspěch je schopen improvizovat, nebo spíš pytlíkovat, aby dosáhl svého snu. Mohli by jsme mít zahrádky pěkně vybavené z Obi apod., mohli by jsme na nich mít unifikované chatky z Baumaxu... Ale šatní skříňky, plašiče z petek a zábrany z igelitu mně prostě dostávaj víc.
      Mám fotek ze zahrádek spoustu, mnohé se opakují, jsou z různých ročních období. Možná to jednou seskládám.

      K úvaze o krásných,barevných fotkách doplním - dcera měla maturitní ples a já šáhnul po stařičké Yashice a fotil prostě na film. Limit šestatřiceti cvaků, ještě omezený přáními dcery na společné fotky s kamarádkama...Užil jsem si to focení. Byl jsem trochu za podivína :) , ale ty fotky (lehce nedokonalé) mají spolu s tou významnou událostí prostě sílu.

      Vymazat
  4. Muzu rici ze to vypada pro mne porad stejne, tyhle "zahradky", a naposled jsem to videl uz hodne davno.

    Podarili se ti unikatni zabery, kazda me neco do sebe,..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tady už taky mnohý zahrádky nahrazujou emerický bazény :)

      Vymazat
    2. tak to je smutne, mozna zahradky se dostanou pod ochranarsky urad...:))))

      nehlede na to mit bazen na pozemku a 10 mesicu v roce je to zavrenej prostor pro nic (mozna udelat kluziste)

      Vymazat
  5. Povedená série Jirko, možná opravdu o nás zahrádky něco vypovídají.
    Pokud bys viděl tu naši, tak určitě to, že jsme hodně pracovně vytíženi a boj s plevelem je neverending story .) Hodně mi tvé snímky připomněly Hrabala...

    OdpovědětVymazat
  6. Netuctový dokument o jednom českém fenoménu. Jirko, není to sice křoví, ale líbí se mi to :-)

    OdpovědětVymazat
  7. velmi zajímavé zpracování tématu. Zahrádky jsem fotil moc rád, záměrně používám minulého času, protože:
    a)majitelé jsou stále nerudnější, já nejsem kontroverzní typ a mnohdy je i chápu
    b)jak už jsem kdysi uváděl, tady v mém městě tyto mikrosvěty rychle mizí, ve "vyšším zájmu" byli lidé vyhnání, pozemky brutálně zplanýrovány a zůstávají po nich vypálené díry v zemi, spousta nepořádku a hlavně smutek a zmar

    OdpovědětVymazat
  8. Ono zahradkari jsou vsude na svete, neni to jen domena CZ, sice se jejich zahradky nekdy lisi, nekdy ne. Je to takova pozustalost z dob kdy to bylo nutnust. Kdy se bez toho nedalo existovat. Nekde nekdy porad.
    Ja jsem pestoval v NY rajcata a okurky, nekdy neco vic ,..a nel jsem z toho zadostiuceni velike. I kdyz to prislo , bylo to drazsi nez kdybych si to sel proste koupit.Ovsem chutnalo to mnohem lepe . :)) Samozrejmne.

    Ale vzdycky jsem si vzpomnel na zahradky v CZ, kdyz jsem jezdil vlakem , a na jednom miste NYC, same vysoke baraky,nic jineho, sem tam park , tak tam u koleji si naslo par "zahradkaru" male misto z hlinou a postavili si tam tyhlety typicke stavby a improvizace,..pritahli vodu od nekad a ve stinu baraku provozovali to svoje.Potom je draha, metro, chteli vyhodit, byl to jejich pozemek, a bylo to po vsech novinach,...uz ani nevim kdo vyhral.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rudo, mě by zajímalo co je to takové malé, nenápadně zmíněné "nekdy neco vic", ale asi si to dokážu představit ... :-)

      Vymazat
    2. Tak odhaduju, že to bude pořád trošičku míň než bolšoje :) Ale jen trošičku, je to emerika...

      Vymazat
  9. tohle je vlastně taky "křoví"... a neučesané :-))... 2,4,5.. moc

    OdpovědětVymazat
  10. bingo!!! taky mne lákají, dokonce jsem na ně už s foťákem vyrazila,ale nepřinesla nic. Tobě se to povedlo výborně, výtvarně. Snad jen ta trojka mi nesedla a rozhodně bych ji oželela :)

    OdpovědětVymazat

please sign in or put your name in comment box
so we know how to call you