středa 23. ledna 2013

pták z kapry

Odpolední výlet na Capri byl velmi šílený. Z principu odmítám GPS navigaci, a tak pln absolutního nevědomí o své poloze a poloze přístavu v Neapoli, sjel jsem na ententýky-dvašpalíky zvoleném sjezdu z dálnice - vyděsil jsem se jakýchsi turniketů, a chvíli bloudil špinavými uličkami, ve zpětném zrcátku stále hledíc na netrpělivé neapolitány ve svých motorem vybavených otlučených plechovkách. Na jednom parkovišti zpola zaplněném odpadky jsem objevil informační tabuli a posléze usměvavého itala, se kterým jsem se i se svými tragickými zbytky školní angličtiny domluvil - a zjistil, že můj cíl je nadosah. Zlatá Itálie - ve Francii jsem anglicky mluvit nesměl - to byla cesta do pekel. Za velmi šílené peníze jsme zanechali automobil v přístavním parkovišti (uličky nezdály se nám příliš bezpečné), po chvíli tápání nalezli jsme prodejnu tiketů. "Jede" nám to za chvíli, leč Eva je toho názoru, že výběr jejích bot nebyl šťastný a musí nutně, opravdu velmi nutně nazpět do kufru auta, pro boty jiné. Byl jsem pověřen pozdržet trajekt, což po zkušenostech s Evou již mnohaletých, bral jsem smrtelně vážně. Minuta odjezdu se blížila, na rozdíl od přezuté Evy. Připravoval jsem si "anglickou" řeč a argumenty pro to, abych velkou  loď obměkčil. Eva s úsměvem doskotačila asi minutu před odjezdem, jedovaté poznámky jsem si odpustil....   a za pár desítek minut jsme byli vyvrženi v přístavu na Capri. Cílem bylo sídlo Axela Munthe. Policista v přístavu zjevně fungující jako poslední spása pro bezradné turisty z východní Evropy, nejprve mne opravil ve výslovnosti ("exl můůůůůůůůůůůnf), a poté rozšafně ukázal ke žlutému autobusu, který - nacpán jak tramvaj v povídce Šimka a Grossmana - vyfuněl úzkými uličkami, za neustálého potrubování (mám ten pocit, že klaksoni jsou pro Italy na autech důležitější než brzdy, například). Cesta zpět byla neméně dobrodružná. Nabaženi atmosférou vydechující z vily švédského lékaře a spisovatele, opět jsme nastoupili do úzkého žlutého autobusu. Vše fungovalo až do chvíle, kdy řidič autobusu zastavil jinde než v přístavu, a smrtelně vážně se zatvářil, že opravdu dál už nepojede a jedná se o konečnou, tudíž máme vystoupit. Moudro, že nezbývá nic než pěšky jít stále dolů, nás nakonec úzkými uličkami a pěšinkami do přístavu dostalo - a tak jako každý den, svlažili jsme svá těla v moři - kamenitá plážička plná lidí a racků přímo v přístavu byla vítaným spočinutím před odplavbou zpět do Neapole. Odtud také moje dnešní foto, je to typická ptákovina, k jakým mne Rudy nedávno nabádal, že jich je tu nedostatek  :-)   Příště zkusím více foto a méně román, slibuju  :-)


11 komentářů:

  1. tak to se omlouvám, než jsem dopsal koment u Tvé předešlé vloženo :D
    líbí,líbí

    OdpovědětVymazat
  2. to vypadá, jako bych honila s těma botama nějakou vodu, ale zapomněl jsi dopsat, že jsem měla na sobě boty cestovní, ve kterých by mi při chůzi delší než 745 metrů okamžitě naskočily puchýře %)

    přímo slohové cvičení :p

    fotka sqělá

    OdpovědětVymazat
  3. Racek zobající tůristy k svačince ;-) Fajn povídání i foto ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ano , marně jsem zde hledal sladkovodní rybu . Nechal jsem se napálit .Nemyslím si že to je čistá ptákovina . Náladu má ...

    OdpovědětVymazat
  5. Nadherne povidani, a fotka jak by smet.

    Pavle, a doufam ze das ptakovin jeste vice. Ja myslim ze to jsou fotogarfie, ktere uz lidi neumnej fotit. Tyhle ty "street" fotografie, nad kterymi vsicni jasaji, mne nekdy pripadnou, pripominaji, fotky ktere vzniknou kdyz das petiletemu fotak a reknes at udela hodne rychle deset fotek. Nikoho nenapadam, je to en nekdy muj dojem. Co fotis ty, jsou takove klasicke street foto, promyslene a dobre udelane, kompozice technika... Ovse, jak jsem rekl, je to cena nazoru, vkusu.....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja musim nekdy zacit psat o mojich cestach po Italii,....to kdyz jsem tam byl v " campo profughi stranieri",....sbalil jsem si deku do valce, jak v tech starej pohadkach, a stopem, pesky,.....

      Vymazat
  6. ano ano sezob Ezop,
    mám kamarádku ta si stopuje vlaky u nás za vsi,chodí vždy přesně o 10 později,z toho vyplývá,že jste na tom s Evou dobře
    Pavle dávej :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Jen piš, piš, moc ráda to čtu, zvláště, když popisuješ místa, která znám..já z té vily tenkrát klopýtala po takových nekonečných kamenných schodech na tu pláž a pak se ještě plavila k Modré jeskyni. No byl to tak trochu turistický blázinec, při kterém jsem přišla o tu iluzi ohledně ostrova Capri z té staré písničky..naštěstí jsem místo podobné anabáze s ostrovem Ischia zvolila toulky po vlastní Neapoli, což byl sám o sobě adrenalin. Ovšem "kráásná je Neapool.." taky vzala za své. Ona tedy krásná je, ale jinak, než jsem si představovala. Takže ta fotka je mi blízká, i když hodně zobecňuje. Ale je Tvoje, a nějaká Neapol tady roli vůbec nehraje...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Modrou jeskyni a sídlo "starého Timberia" :-) jsme si nechali na příště, i když.... jak jsme viděli ty davy oteklých turistů.... Axelova vila byla příjemně prázdná. Neapol jsme si slíbili na příště. Totálně vybydlené čtvrtě v neturistických čtvrtích přímořských městeček přilepených k jihu k Neapoli, úžasné, ale budu rok - dva sbírat odvahu tam vylézt z auta, natož vylézt z auta s foťákem, neřkuli něco - ba snad někoho, vyfotit :-)

      Vymazat
  8. Hodně zajímavá fotka a povídání, klidně si dovedu představit dva čtverce .)

    OdpovědětVymazat

please sign in or put your name in comment box
so we know how to call you