Ležel jsem na zemi tráva se dotýkala lopatek
vítr hladil oko nebe
byla to modlitba
voda zpívala
slunce závojovalo
a v hádkách
jsem ho objevil
Letěl na obloze
vznášel se jak sen
a pak jsem s úděsem spatřil
jak se pták protnul se svým obzorem
sám se sebou
trochu spadlo peří
a zase bylo všechno jako předtím
akorát
že jsem viděl
jak se pták protnul se svým vlastním obzorem
(Filip Topol)
---------------------------------------------------------------------------------
Ani nevíte, kolik mne stálo sil, tuto fotografii stvořit. Věděl jsem, co chci, ale chyběl mi pták. Týdny jsem pročítal manuály k nejnovějšímu Adobe Photoshopu, týdny jsem pokorně obmotával monitor fáčemi, toaletním papírem, abych chytil tu pravou náladu textury. Marně.
Nakonec se venku smráklo, vlaštovky se snesly níž a něco mně uvnitř říkalo Když nejsi hoden Nástroje mistrů, aspoň to VYFOŤ. Ruce se mi třásly vzrušením a udržet expozici 1/250s zdálo se nadlidské i potom, co jsem vlaštovku přivábil tancem a hrou na píšťalku pro psy.
Další týden mi fotografie zrála na kartě a další týden na disku. Nakonec jsem se rozhodl, že ji uvěřejním s tím, že na Photoshop mám ještě dost času a že možná, až budu větší...
A že když hledám, že jsem.