neděle 30. prosince 2012

nejdražší fotografie na světě


o realativitě ceny té nejdražší fotografie na světě


exif :
fotoaparát  : Flexareta
film            : Fomapan 21 /bohužel ztracen
čas pořízení snímku
                 : někdy v polovině 60. let minulého století
                   jaro /soudě dle kytice
                   neděle /soudě dle kytice, 
                   tu nosila babička každou  neděli 
                   dědovi na hrob
čas a clona  : 
                   eh kdo ví, ale jako kluk jsem měl
                   oblíbenou 1/125 s :-) priorita času

asi každý z nás má fotografii s  exifem, 
který nedokáže zaznamenat pocity a kterou by 
neprodal ani za onen pomyslný "milion"



12 komentářů:

  1. Souhlasím Josefe a nemám, co bych dodal...Velice rád jsem tvůj snímek viděl.

    OdpovědětVymazat
  2. Josefe, krasne predvedeno, napsano a mas pravdu.

    A to jsou presne ty veci ktere maji tuhle hodnotu ktera neni videt.Nemuzes ji osahat. A prece existuje.A i kdyz nikdo, skoro nikdo ji nevidi.Hodnota kterou vytvorime a udrzujeme sami v nasich myslich, vzpominkach, zvyklostech, obradech...

    A kdyz zaniknout tyhle vsechny veci kde je ta hodnota uchovana, tak se vsechno strati.

    OdpovědětVymazat
  3. Tenhle počin mě jak se říká vzal za srdce. Na první pohled vlastně jen obyčejná fotografie, která by se dala zařadit do rodinného alba.

    To ale opravdu jen na první pohled.

    Krásně jsi spojil myšlenky a dal jim to, co znamená tato fotografie pro Tebe.

    Ne každá fotografie je výstavní, některé jsou prostě drahé pro autora a v tom je jejich síla. Ty jsi se navíc s námi podělil a já jsem moc rád :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Hle fotografie !
    Ano jsou fotografie, které mají nevyčíslitelnou "osobní" cenu. Já mám resp. nemám takových fotografií 72. Jsou to dva filmy z oslavy padesátých narozenin mého otce, které jsem zničil při vyvolávání a ustalování (po vyvolávání a ustalování jsem měl čisté proužky celuloidu).

    Neopakovatelnost okamžiku. To vědomí mi fotografie dala. Nikdy není světlo jako včera, nikdy nemá fotografovaná osoba stejnou náladu, nikdy nemá fotograf stejné rozpoložení mysli. A tak pokud je možnost, čiňme hned, protože kdo ví, co bude zítra. Děkuju za tu fotografii.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kolego, měl jsem teď trošku času a víc se podíval na veřejné galerie. A porovnával a vzpomínal. A dovolím si tvrdit, že FOTOGRAFIÍ zase o řádný podíl ubylo. Fotografického kumštu ubylo. Plácání a doplácávání v našich drahých grafických editorech přibylo a drtí a melou a vystačí povětšinou s ničemnou kvalitou...

      Vymazat
    2. Kolego, já s Vámi souhlasím a k tomu bych měl ještě poznámku. Chtěl bych napsat že za ten stav může digitální technika, která fotografii tak trochu devalvuje. Ono naplnit obrázky kartu je snadnější než naplnit fotografiemi film. Ale to by byl velice zjednodušený pohled na věc. Skoro bych si chtěl myslet, že by to mohlo být naopak, digitální technika by mohla fotografii pomáhat. Na relativně levné digitální technice by mělo být možno naučit se rychle a s nízkými náklady základům kompozice (no já vím, občas si z kompozice dělám legraci), expozice (díky tvůrcům za EXIF) a pak by se člověk mohl vrhnout do dobrodružství stříbrné fotografie ...

      Ale je tomu jinak. Relativně snadná přístupnost všeho co digitální fotografie potřebuje vede ke stavu kterého jsme svědky. K mělkosti, konzumu a konání bez potřeby hlubšího pochopení. Přiznejme si ale kolego, že s tímto stavem se setkáváme na každém kroku i v jiných odvětvích svého života (mám pocit že mě se to děje všude). Obecně mě to vede k myšlence, že co je snadno dostupné a jednoduché stojí obvykle za prd :-)

      A tak jsem rád, že se ještě stále mohu setkávat s lidmi kteří mají krédo. Něco jako hlavní myšlenku, kterou je možno vystopovat v jejich počínání (i fotografickém). A je mi jedno, zda to jsou realisti, nebo uchyláci (myslím si že to dělení není třeba vysvětlovat). Důležité je, že ti lidé jsou schopni připustit existenci jiných myšlenek. Kolego, a já vím kde se takoví lidé vyskytují (byť virtuálně, jaksi v elektronické podobě). Hádejte kde to je ... :-)

      Vymazat
  5. Josefe, adt. "editory"

    Poslední dobou se část rodiny vzhlédla v různých slevomatech a tak jsem několikrát ročně odváděn do restaurací, kam bych asi normálně nevlezl. Nutno přiznat, že zážitky jsou opravdu někdy "gurmánské".
    A tak se vracím domů a sním o bramborách na loupačku s tvarohem i když ta vůně vařených brambor se postupně také vytratila v zájmu zvýšení produkce.


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvoji babičku si dobře pamatuji, možná proto, že byla doma víc, než pracovně vytížený taťka. Kouzlo jídel své babičky mám také v paměti, možná proto, že na mě měla víc času než naši. Bohužel fotografování u nás bylo na vedlejší koleji a tak mám vzpomínky spíš ve své hlavě. Mám tam také jednu a tou je kůzle na cibuli či jak ho dělala Tvoje babička. Ty doby se nevrátí, čas pozpátku neběží. Digitál obzvláště ten spotřební japonský by snad neměl existovat.
      Snímek babičky mi připomněl mnohem víc, než jen ji.

      Vymazat
    2. Zdenku díky,
      ...paměť je naším největším bohatstvím, které nám nikdo nevezme, kašlu na Alzheimera :o)

      Vymazat
  6. Moc fajn fotka, civilní a obyčejná....vzbuzující emoce,... hezké zamyšlení :-)

    OdpovědětVymazat
  7. každ ý máme někde svou babičku. My starší již jen v paměti. Já tu svou na takovéto pěkné fotce namám a tak Ti závidím. Velmi emotivní záležitost

    OdpovědětVymazat

please sign in or put your name in comment box
so we know how to call you