sobota 24. listopadu 2012

vzpominky

 
brobouzeni u babicky
 
 


 
To jsou moje vzpominky, ktere mn tyhle obrazky vzbouzi, a ktere moje deti nemaji. 
 

8 komentářů:

  1. Rudy, když máš takové vzpomínky na probouzení u babičky, to pak těžko nějak psát, že bych něco řezal, když evidentně neřezala ani babička :-)

    Ale vážně: Prostě jsou to Tvoje vzpomínky, možná Ti při nich sentimentu naskočí a kdo by Ti je měl nějak opravovat nebo psát, že by měly být trošku víc saturované, či v pervolu vyprané. Jsem ale rád, že tu jsou, že jsi ze sebe něco tak jen svého pro nás vydal...

    Kdyby byly moje, byly by černobílé, protože u babičky v seknici se ani v nejstudenější zimně netopilo a ráno jinovatka seděla na velkých duchnách a zábly uši. Navíc pak každé ráno následovalo bílé kafe (melta) do které se krájel na kousky chleba i s kůrkama. Co jsme nesnědli, dostalo následně naše prase, které jsme pak snědli nějak v únoru. Takhle černobílé to bylo po několik let, mého počátku vzdělávacího procesu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, kazdy mame svoje,...u mne barva protoze jsem tam byl hlavne v lete,..to kafe taky, a jeste nekdy prinesla od pekare takove dobre zemle, co nikde jinde nemneli, a co jsem od te dobu nikde nejedl.Vlastne ani to kafe.
      babicka nerezala,.ani dedecek.

      Vymazat
  2. Každý ze svého dětství nese podobné, řekněme "prazážitky". U mě to jsou bimbací hodiny (jak jsem jim říkal), které jsem každé ráno dokázal sledovat dlouhé minuty a vždy se těšil, až vydají svůj specifický zvuk.
    Z druhé stěny mě, i hodiny a ten klid pozoroval Ježíš v oválném rámu, zavěšený na zdi nad mojí hlavou. Na zdi ozdobené válečky světle cihlové barvy na žlutém podkladu.
    Nechtělo se mi z podpeřin a to hlavně v zimě. Čekal jsem, až děda zatopí vedle v kuchyni a až zavoní babiččin bylinkový čaj.

    Mám to tedy také v barvách ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, to je pravda, Miro,...taky to tam mam,...ovsem tohle co jsem sem dal mne tak vybudilo vzpominky ja jsem koukal na ty zaclony a tesil se jak uz bude vic svetla a budu moct jit ven,..ta sitka proti mucham byla ale uz v kuchyni,....

      hodiny jsem mnel u nasich, budili celej barak , bymbali kazdou hodinu a pulhodinu.
      Asi toho bylo hodne,...i ty muchy jak si sedali na skrin,...

      Vymazat
  3. Tak tady bych autora asi prohádala. Rudyho v tom nevidím, ale koukám, že on má pro nás ještě schované netušené podoby..nejsrozumitelnější jsou pro mě ty dvě poslední, jedno či BW či barva..prostě krajka a ještě cosi z dávnověku..

    Já jsem ani jednoho dědu či babičku nezažila. Všichni zemřeli velice brzy. Dva dokonce když byli moji rodiče ještě děti. Tátu vychovávala teta, jak bývalo zvykem, a k té jsem občas jezdila, přes nelibost mé mámy, na prázdniny. Tam jsem se naučila kouřit, mimo jiné, a teta byla přesně z toho světa chalup, na který se tak romanticky vzpomíná. Ovšem tenkrát to moc romantika nebyla. Ovšem vzpomínky zůstaly krásný..

    OdpovědětVymazat
  4. Rudy, zdržuji se povídání, zaujala mě trojka.

    OdpovědětVymazat
  5. hezká nostalgická chvilka,já mám schovaný video,když jsem naposled opouštěl jejich domek,po té co jsme je vypravili tam,kde již nic nebolí,již je to let,u každé stěny jsem postál.....

    OdpovědětVymazat
  6. Jako vzpomínky beru, jako samotné fotky ne. :)

    OdpovědětVymazat

please sign in or put your name in comment box
so we know how to call you