sobota 17. listopadu 2012

globální zapomínání


Na chodbě nalevo od dveří do mé kanceláře visí na stěně nástěnka. Veliká, bratru čtyřicetpěttisíc centimetrů čtverečních. Ale na této úctyhodné ploše trůní celý čas pouze Požární poplachová směrnice, přichycená ve svém pravém horním a levém horním rohu po jednom špendlíku. Jinak je prázdná a jistě pamatuje své lepší časy.
Před nedávnem jsem jdavše z oběda pocítil  potřebu vydolovat v mezírky mezi pětkou a šestkou vlevo nahoře kousek hovězí pečeně, vyňal jsem z levého horního rohu jeden ze špendlíků, čímž směrnice ztratila svou dosavadní polohu a pootočila se o 45°proti směru hodinových ručiček.
Jistě, na tom není nic podivného, i Poplachová požární směrnice podléhá fyzikálnímu zákonu gravitace a celý příběh by nebyl hoden zaznamenat a obtěžovat jím tu své přátele, kdyby…
Kdyby se pod ní neobjevil list s textem, který možná pro chod podniku není momentálně tolik aktuální, pro chod státu byl však kdysi aktuální velice. Jeho zažloutlá barva svědčí o čase, jež od té doby uplynul. A čas také zapříčil, že papír se do svého hobrového podkladu vmáčkl, vlepil či jinak zafixoval, takže jej není možno odstranit.
A tak si kladu otázku – není to symbolické? Nemělo se to přihodit, abychom vydolovali ze vzpomínek, co nikdy nemělo zapadnout, nemělo být překryto, schováno, zapomenuto, neměly by snad podobné věty opět nabýt svou naléhavostí váhu nad vším ostatním? 

Příliš mnoho otázek a jediná správná odpověď se drobí a rozmělňuje stále víc.

9 komentářů:

  1. Paměť nám už neslouží a chce se mi zakřičet...dobře nám tak !
    Fotka by si zasloužila velký formát a měla by viset na každém bilbordu .)
    Teď trošku odbočím, i když to tak trochu s tématem souvisí. Blíží se nám prezidentské volby a při pohledu na kandidáty (se vší úctou k nim) se ptám sám sebe...To je to s námi opravdu tak špatné anebo se nám vytratily osobnosti ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane, osobnosti jsou pryc uz dlouhou dobu,
      kdyz jsem se bavil s mym otcem po "revoluci" tak byl s toho uplne vedle , nadsenej, tak jak vsicky,...a porad mlel ze po volbach se vsevhno zmneni, na vsechno byla odpoved "po volbach".
      Ja jsem mu uz tehda rikal:" Koho budete volit? vsichni co mneli trochu character jsou budto mrtvi, nebo pryc."
      Bylo opravdu , kdyz vzpominam zpatky, velmi tezko najit cloveka, kamarada, komu mohls opravdu verit a spolehnout se. Vsechno se svadelo na Rusi,...ale i kdyz si prectes Svejka, ma to byt veseli,..ale je to opravdu smutne svedectvi o podvadeni a lhani, a na Rusi se to jeste nemohlo svadet.
      A vipada ze to k lepsimu nevede,...Otec se tech voleb na stesti (pro neho) nedozil.

      Vymazat
    2. Mě to vždy hrozně rozčílilo, když nás někdo definoval jako národ Švejků .)
      Nedávno jsme se bavili s kamarády o hrdosti a na otázku,jestli je někdo hrdý na to, že je Čech, nedokázal nikdo jasně odpovědět... asi proto, že jsme zrovna nevyhráli finálový zápas v hokeji .)

      Vymazat
    3. Jo, presne tak....ja osobne se do te kategorie " hrdy" nehlasim.

      Vymazat
  2. tak trochu sis Milane odpověděl sám, skutečné osobnosti se do politiky v současném podání nehrnou

    OdpovědětVymazat
  3. V pondělí 20.listopadu 1989,u nás na malém městě první setkání se studenty z Prahy,na pohaslém náměstí je nás asi stovka účastníků,svítíme svíčkami,někdo přinesl židli z hospody a na ní se střídají studenti,aby nám objasnili o co jim jde a jak to bylo na Národní třídě.Ani nedutáme,aby jsme vše slyšeli,neboť náměstí není ozvučeno.Jsme sledováni a obcházeni příslušníky VB,jeden nám řekne"nedělejte bordel".Po projevech studentů si zazpíváme hrdě hymnu a vybereme nějakou tu korunu na studenty,kteří to v té Praze řeší za nás,dají nám nějaké dokumenty,ať si je okopírujeme a šíříme dál.Jde se domů,tedy do hospody ,cestou z náměstí si všímneme v odlehlé uličce dvou V3esek,jsou plné příslušníků Lidových milic od nás z národního podniku.Když tak na to vzpomínám,uvědomuji si,že v nich jistě sedělo několik místních úspěšných privatizérů národních podniků,které teď zejí prázdnotou.Vlastně teď mi ještě v uších zní jak dopoledne,to pondělí, pobíhali se samopaly po chodbě n.p.

    OdpovědětVymazat
  4. Fotka tady s textem tvoří jeden celek. Neveselý celek vlastně o tom, jak generujeme falešné iluze aniž si to uvědomujeme a jak se nám to potom vrací.

    Fakt je asi ten, že tady v CZ se to vracení extra zvýraznilo a užíváme si ho jak se říká až na samé dno. Jen je potřeba přidat připomínku, že jsme si to dno dvě desetiletí chystali a dopadlo to chystání z tohoto úhlu pohledu úspěšně.

    Aby to bylo ještě marnivější, tak už jen dodám, že to má logiku a je to jen malá epizoda v té marnosti tohoto světa. Ta marnost v poslední době čím dál více odhazuje své šaty....

    OdpovědětVymazat
  5. Tohle je dost symbolické. Ano, ten komunismus jsme jen tak ledabyle překryli, aby se neřeklo a on tam trpělivě čekal, až se současnost trochu posune a posune a posune...můžeme se rozčilovat, ale to je tak vše. Máme, co jsme si dovolili. Hodně si to teď sama pro sebe rozebírám a zdá se mi, že se zase probouzíme, že jsou mezi námi stateční lidé..

    OdpovědětVymazat

please sign in or put your name in comment box
so we know how to call you