úterý 13. listopadu 2012

dušičková, aneb pozdě bycha honiti

Až jednou přítomnost

se stane minulostí,



pak teprv doceníš

tu cenu prolitých slz



a jen v úžasu

budeš stát





a tiché tóny

poslouchat .








5 komentářů:

  1. Josefe, to je velmi pěkný článek. Ocení ho ten, kdo cosi podobného už prožil. Ta první fotka je hodně konkrétní, asi na úvod, aby bylo jasno. Ty zbylé dvě už plujou v krajinách fantazie a v tušených temnotách.

    Dříve jsem chodila na hřbitov poměrně nezatíženě, odosobněně. Byli tam babička s dědou, které jsem nikdy nepoznala. Dnes tam leží máma a je to úplně jiné. Bude to tak už navždy. Těžké.

    OdpovědětVymazat
  2. hřbitov je pro mne velmi, velmi těžký, ale za těch více než 20 let, dá se říci, že jsem si..... zvyknul je strašlivé slovo...

    druhá pro mne silná nejvíc

    OdpovědětVymazat
  3. Omlouvám se, ale pocity (tady Tvé) z toho času návštěv na místech o kterých tu je Tvým článkem řeč, nijak komentovat nebudu ani ve smyslu působení jednotlivých fotek.

    Kdysi bych to možná i udělal, kdysi ano...

    A ty dvě poslední fotky beru jako dobré výtvarné záležitosti.

    Tu první z kompozičního hlediska: ANO

    OdpovědětVymazat
  4. Já se Josefe vyjádřím jen k fotografiím a to jen k té poslední, to je z mého pohledu mimořádná abstrakce a moc se mi líbí.

    OdpovědětVymazat
  5. velmi dobre Josefe, fotky vyjimecne,..

    OdpovědětVymazat

please sign in or put your name in comment box
so we know how to call you