neděle 28. října 2012

Stromy na cestách

 
Marně se bráním tesknotě. A tak to asi bude do jara.
Zvláštní je, že mi to vlastně vyhovuje.
Ta poloha, kdy se čas zastaví, myšlenky se zadrhnou
 a pohled do mlhy vytvoří iluzi
jakéhosi očekávání. Nejistoty.
 
Prostor, čas ztratí měřítko
a člověk žije jen tím, co má nadosah.
Všechno je tak zdánlivě jednoduché.
Cesta vede tam, co nikdo neví.
 
Mlha není slepota. Mlha je naděje.
Není třeba se bát. Proto ji ráda fotím.
Zdá se, že i ona je světlo...

9 komentářů:

  1. tady neí mnoho co dodat - pěkně se na to dívá a pěkně čte. Cítit kapičky stékájící za vyhrnutý límec, slyšet ticho a zadumat se do teplých myšlenek

    OdpovědětVymazat
  2. Krásná fotka, neobyčejná. Takové setkání téměř třetího druhu. Opravdu se Ti daří :-)

    Koukám, že se brouzdáš v mlhách poetiky a daří se Ti i to brouzdání.

    "Zdá se, že i ona je světlo..." tak to je krásný obrat sám o sobě...

    OdpovědětVymazat
  3. Teda ty máš formu! Už ses přestěhovala? :-D
    A moc krásně si to napsala, moc! A ty pocity mám podobné.

    OdpovědětVymazat
  4. Je to takové smutné - jak když těm stromům v aleji odnáší děti - ale moc se mi to líbí :)

    OdpovědětVymazat
  5. No páni, to je asociace..děti stromů..úžasný..:-)

    OdpovědětVymazat
  6. Dobrý postřeh Ivo, tak se pozná fotograf .)

    OdpovědětVymazat
  7. Krásná fotka, Ivano... moc se mi zamlouvá :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Tahle velmi hezka, kdyby to auto jeste popojelo o par metru, ty stromy z leve strany jakoby se natahuji za tema mladejma na aute a louci se,....

    OdpovědětVymazat

please sign in or put your name in comment box
so we know how to call you