pátek 8. června 2012

Výlet do minulosti


Paní G (82). je téměř svatá žena. Docela sama zvládá péči o svého manžela (92). Oba jsou ve věku, že to nelze než obdivovat. Dříve jezdívali na svou chatičku k lesu, ale nyní tráví většinu svého času doma. A tak jsme dostali nápad, tedy můj muž, že je vyvezeme na výlet a sice do minulosti


Nejeli jsme ani tak daleko, asi kolem 40km, ale časově jsme se vrátili o 40 let.
Tak dlouho paní G. neviděla svůj rodný dům. Ač vše na svém místě, jen stěží skrývala překvapení, že je vše jiné, jaksi menší než ve vzpomínkách.


Další zastávka byla zastávka Neplachov. Na železniční trati kousek od vsi. Sem chodívala jako malá a čekávala na vlak do školy. Přibylo přemostění a druhá kolej. Místo dřevěné boudy stojí zděná, také už značně zchátralá. Výhled do kraje tu byl úžasný.


Dále cesta pokračovala do Ševětína, kde paní H. chodila do školy. Školu zbourali a za dotace upravili náves. Lavičky, cestičky, vzorově čisto. A uprostřed stojí kostelík. Bohužel zamčený. Z nedaleké fary vychází muž s kropicí konví. Po krátkém dotazu ochotně otevírá kostel a pouští nás dovnitř.


Byl to místní pan farář. Kromě nevídané ochoty a vstřícnosti se nám dostává i odborného výkladu. Kostelík je opravený, nazdobený květinami, má uvnitř odhalené nádherné fresky ze dvou historických období. Na tomto místě stávala paní G., tehdy ještě Č. jako dítě. Pamatovala si i tehdejšího pana faráře, kterého zabili nacisti.


Výlet končí na malém hřbitůvku. Téměř neomylně stojíme zanedlouho u rodinného hrobu. Je zanedbaný a smutný. Starší příbuzní zemřeli a mladí nemají moc času. Vypadá to, že sem společně zajedeme častěji. Nakonec to není ani tak daleko. Nějakých 40 let.

6 komentářů:

  1. Viděl jsem tuhle reportáž prvně na mobilním telefonu. Pak už vychutnával na dobrém monitoru, včetně výborného textu.

    Před chvílí jsem viděl první fotku na DA a pod ní komentáře. Nenapadá mě nic jiného, než říci, že tahle reportáž je mimořádně zdařilá. K reportáži patří texty a celkově lze mluvit o silném pozitivním dojmu.

    A nezbývá nic jiného než dodat, že na veřejnou galerii nemá dnes žádný smysl dávat útržky. Vnímavý a vyspělý divák, který hledá kvalitu v hlubším záběru si prostě najde cestu sem k celému článku, celé reportáži. Nelze očekávat davy, veřejné galerie potenciál k těmto cestám vedoucí, už prostě nemají..

    OdpovědětVymazat
  2. Rád si čtu příběhy. Rád ně i koukám. Poslední dva snímky jsou pro mě přesně to, co se myslím zařadí do tvého zlatého portfolia,časem. Až budeš dělat třeba knihu o osudech, tak tyhle dvě tam nebudou chybět.

    Ostatní mi nějak splývají, nevím jestli bych si jich bez textu všímal...

    Ale patří k celku, bez nich by možná nebyl příběh.

    OdpovědětVymazat
  3. jako celek vnímavá cesta do hlubin jedněch lidských duší. V tomhle věku jsou ožilé vzpomínky nedocenitelné. Fotografie i text jsou výborné a s obdivem sleduji Tvé fotografické zrání.

    OdpovědětVymazat
  4. Jako celek to působí velmi dobře. Budu se asi opakovat, ale mám hodně rád tyhle lidské příběhy a ke snímkům mám respekt.

    OdpovědětVymazat
  5. Dobry Ivano, jsem rad ze jste pani vyvezli na vylet, muselo ji to velmi potesit, a z me zkusenosti udelat i dobry pocit, poteseni , na vasi strane.....

    OdpovědětVymazat
  6. Ivano, líbí se mi co v poslední době děláš. Pokud bych měl vybírat tak první a poslední dvě ...

    OdpovědětVymazat

please sign in or put your name in comment box
so we know how to call you