Jako malá holka jsem se za školu účastnila všech možných soutěží, olympiád... a mimo jiné taky poznávaček rostlin a živočichů... Měla jsem tu výsadu, že jsem přestávky směla trávit v přírodovědném kabinetu mezi vycpaninami a učit se rozeznávat žlunu od žluvy. Vlastně nikdy mě tyhle věci bavit nepřestaly, ale roky mateřství je odsunuly do spodních a málo otevíraných přihrádek duše... Pak se staly dvě věci. Potkala jsem pár přátel, kteří mě povzbudily k otevření zamčených, nejen přírodovědných, šuplíků, a taky jsem začala chodit v práci kolem Dyje... Zvědavě spontánní zájem postupně přerostl v zájem systematický... Teď, v čase nemoci, jsou pro mě hodiny strávené pozorováním v přírodě časem odpočinku a nabírání sil...
Naučila jsem se chodit se vztyčenou hlavou... a to se hodí nejen při ornitologických pozorováních... Předevčírem jsem cestou od lékaře na sociálku zahlédla u Dyje zvonky a strnada a vznikla tahle fotka...
Naučila jsem se chodit se vztyčenou hlavou... a to se hodí nejen při ornitologických pozorováních... Předevčírem jsem cestou od lékaře na sociálku zahlédla u Dyje zvonky a strnada a vznikla tahle fotka...
Text + fotka jedno je.
OdpovědětVymazatPřiznám se na rovinu, že samostatně by na mě fotka nezapůsobila, proto jsem rád za tvůj text. Je dar, mít okolo sebe lidi, na které se můžeš spolehnout. No a taky jsem si ze tvého článku odnesl jedno, nikdy si už nepopletu žlunu a žluvu :)
Renato, tak jsem se zkusil koukat vzhůru. Narazil jsem do popelnice, málem do mě narazila Škoda Felicia, jejíž řidič se díval na co se dívám já ... Rodina ze mě má legraci ... :-)
OdpovědětVymazatLuboši...když vidím, co jsi před chvílí dal na PE, tak jsi při tom dívání se vzhůru i viděl :)
VymazatRanato, to je opravdu z té dnešní procházky. Já Ti viděl věci ... :-)
Vymazatbarvy: optimizmus, naděje
OdpovědětVymazatFotka docela zvláštní zejména při pohledu na pravou stranu. Uvažoval bych i o převodu do BW. Určitě si ji ale budu pamatovat, což se u většiny ptákovin z našich veřejných galerií vůbec říci nedá.
OdpovědětVymazatK textu: Každý jsme ustrojený co do vjemů trošku jinak. Lezeme každý do jiných hloubek a vystupujeme opakovaně každý na trochu jiné kopce. Tohle co píšeš člověku jistě přináší to pozitivní a jak se říká "má to něco do sebe" i když ne každý stojí na stejném kopci.
Naopak, nějak jsem třeba nepochopil, proč lidi chodí na box...třeba..
rozumím tomu - s tím boxem i obecně...taky to není o žádném univerzálním návodu.. textík je uvedením fotky, osobní zkušenost bez emocí... To, že jsme každý originál, je paráda...
Vymazatmoc Ti přeju, abys chodila dál jen se vztyčenou hlavou a to nejen kvůli zpěvnému ptactvu. A žlůvu já poznám, jen když je stará a sedne si na vykotlaný dub .-))
OdpovědětVymazat