středa 25. dubna 2012

jaro bez předpisu

Zase jsem se toulala... tentokrát břeclavskou nemocnicí.
Sluníčko slunilo, pampelišky medově lákaly včely, 
blankyt oblohy se halil do bílých závojů.. 
Mezi vyšetřeními jsem užívala trošku jara bez předpisu...

 
 
 
 
  

16 komentářů:

  1. Snad to jaro už naplno propukne, na víkend předpovídají teplotu okolo 25 stupňů....
    Z těch tvých snímků se mi zamlouvá 3 a to prostřední čtverec, no a ta poslední, ta je taková celá postavená na hlavu .)

    OdpovědětVymazat
  2. Renko, fotky zajimave, ale mne se nejak mijeji,.....asi by potrebovali noveho zahradnika okolo nemocnice,....

    Ja kdyz jsem vytahl fotak kdyz jsem sel navstivit meho souseda pred par lety v nemocnici, tak na mne zavolali security,....

    OdpovědětVymazat
  3. kompoziční výzva, ale pro mě 1. dobrou náladou

    OdpovědětVymazat
  4. Tady se mi líbí 2,3 a 6. Podle mě je tvoje síla v abstrakci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivano, nevím.... ráda fotím dokument (vernisáže a další akce - třeba školní karnevaly, taneční soutěže apod., na ty chodím cíleně fotit pro školu, přátele, okresní noviny,...), abstrakci mám moc ráda, ale materiál potkávám velmi náhodně - už tím, že se minimálně pohybuju ve městě... Mou láskou a výzvou je focení wildlife, ale tam silně pociťuju nekvalitní techniku...ale je to výzva trpělivosti, znalostí, a taky ohromná touha ve mně podělit se o krásu něčeho tak dokonalého, jako jsou zvířata, ptáci... Jinak ale myslím, že všude je co fotit - takové dokumentíky nejběžnějších situací - občas kombinace barev, občas právě odrazovky, občas vyjádření pocitu, jemňoučká poezie všedního dne, někdy jen hraní si (jako třeba tady...)... nevím...prostě mám ráda fotku jako takovou, nearanžovanou, ale nalezenou, jen předávám dál...

      Vymazat
    2. Víš, Ivano, přivedla jsi mě k přemýšlení a napadá mě ještě jedna myšlenka...a jsem za ni ráda... Pořád v sobě vnímám dva světy... už na ZŠ jsem vyhrávala matematické olympiády, chtěla na spec.gymnázium atd... a já chtěla být chovatelskou koní, veterinářkou (to nedovolili rodiče)..prostě vnímám, že jedna věc je to, k čemu člověk má nějaké obdarování a schopnosti, a druhá je to, k čemu a kam ho táhne srdce... Čím dál víc vnímám to druhé, táhlo by mě to třeba k záchranné stanici živočichů, baví mě práce s handicapovanými, ale období, kdy jsem dělala vedoucí střediska soc.služeb bylo špatnou odbočkou...schopnosti na to mám, ale ne srdce...tolik lidí mi říká, že je škoda, abych... Není to škoda...škoda je minout srdce... Díky za zastavení, ke kterému jsi mě přivedla... R.

      Vymazat
    3. Podle mě je pro život nejlepší, když poznáš svoje schopnosti, využiješ je, na základě jistých úspěchů si je přirozeně oblíbíš a na tom pak stavíš.Mám více známých, které chtěly pracovat s koňmi a být veterinářkami. Myslím, že je to taková obecná touha, která je ale trochu klamavá. Reál je totiž velice drsný.Dokonce existuje odborný psychologický názor, že vztahem s koňmi si dívky nahrazují chybějící mužský element v jejich životě. Já bych to nenazvala kam tě srdce táhne, ale co podvědomě cítíš, že je správné, to udělat.Ty máš v sobě pocit, že musíš někoho zachraňovat.Nejtěžší je v sobě si přiznat, co vlastně chci a proč. Kvůli sobě, ne kvůli druhým.To byla taková malá psychologická vsuvka..:-D

      Vymazat
    4. ano - znám spoustu lidí, u nichž to tak bylo... Ale já dřív štěkala, než mluvila, četla z 99% knížky o přírodě, měla vše, co rodiče dovolili (křečka, rybičky, andulky), znala všechny psy a tažné koně ve městě ...a nikdy jsem nechtěla nic jiného...jenže moje maminka se zvířat bojí... U psů si dělám všechny zákroky sama - kapačky, injekce, porody... mám inseminační kurz, nějaké asistence třeba u kastrací. odroděné tele... vím, o čem je veterina.... a práce se zvířaty... prošlo mi rukama několik desítek psů - vodících, asistenčních, těch, co pak šli vyhledávat drogy... a jedny z nejkrásnějších chvil zažívám, když smím lidem ukazovat přírodu, když jsem učila mentálně postižená děcka poznávat ptáky, kteří žijí kolem jejich bydliště... Já jen udělala tu chybu, že jsem z poslušnosti rodičů (maminka učitelka) nešla za tím, kam mě to táhlo a poslechla je... a teď, čím dál víc, odkládám všechno, co mě chce cpát jinam....

      Vymazat
    5. Podle toho, co píšeš, ale v podstatě už částečně děláš to, co chceš,ne? Co Ti brání dělat nyní naplno to, co chceš? Nemáš na to vzdělání? Já jsem měla podobné začátky. Celá mámina rodina několik pokolení byli taky učitelé, dokonce řídící, i nějaký pedel na karlovce. Já měla být taky učitelka, chodila jsem kvůli tomu 4 roky do houslí, což jsem úplně nenáviděla. Nakonec jsem si prosadila stavárnu a ze vzdoru jsem se sama ve 13 naučila na kytaru.Nikdo to nechápal.Bylo to klučičí povolání.Ale mě to bavilo a dodnes baví.Dnes je trend chovat koně. Myslím, že bys mohla najít uplatnění.Dneska snad už nejsi pod vlivem rodičů..

      Vymazat
    6. uvídíme.... veterina se nedá studovat dálkově.... a mně momentálně hrozí invalidní důchod, doma máme 3 studující děti... musím krok za krokem... vychovávám dalšího canisterapeuťáka, abych měla pracovního psa, až se uzdravím, a šetřím - zoufale pomalu - na pořádný teleobjektiv...

      Vymazat
    7. Já nemyslela studovat veterinu..spíš nějak dělat v oboru..já vím, když se sejdou všechny okolnosti, situace vypadá jinak..takže přeju, ať se to postupně v dobré vyvrbí..

      Vymazat
  5. Tak já se shodnu s Ivanou. 2,3,6 by mi stačilo. 1,4,5 to jakoby drží v realitě.

    OdpovědětVymazat
  6. Fotografovat v nemocnici v cíleném surfování veselé obrázky je dost zajímavé samo o sobě...

    Velice se mě líbí 2;3 a i ta poslední je fajn.

    U té předposlední bych se neubránil převodu do BW i za tu cenu, že tady v téhle sérii nebude..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Josefe... vždycky mám dvě možnosti - poddat se okolnostem, nebo si i v nich najít radost... Dělám to tak, že když už musím jezdit na vyšetření, beru s sebou foťák....a snažím se vychutnávat okamžiky...

      Vymazat
  7. Já tu mám vlastně tak nějak cykly dva :-)... 2.a 3... a pak ty ostatní... jedničku bych nemusela.

    OdpovědětVymazat

please sign in or put your name in comment box
so we know how to call you