sobota 10. března 2012

Na Kampě



Poslední dobou mám čím dál větší pocit,
že nemám co vkládat.
Připravila jsem výstavu a jakoby se tím uzavřela jedna etapa.
Člověk najednou zjistí, že je velmi těžké sestavit smysluplný celek
a v tisku se najednou prázdné fotky obnaží.

Náhodně se mi dostaly do ruky fotografie autorky
z workshopu jednoho významného českého fotografa.
Zcela mě uchvátily. Došlo mi, že právě takto bych ráda fotila,
že přesně o něco podobného usiluji, stejně to cítím a hledám.
Zdá se to být velice jednoduché.


Hledala jsem podobné fotky na fotoserverech, ale téměř nenašla.
To, co v sobě měly navíc, bylo jakési kouzlo,
které většině sebekrásnějších fotek chybí.
Byla to koncentrace přirozenosti a všednosti,
která působila nadčasově a osudově.


Snažím se hledat to tajemství, ale nedaří se mi to.
Je to cosi jako fotit duši a tam lze těžko proniknout.
A tak tu ode mě najdete jen vědomé pokusy,
které lemují tu cestu k neznámému cíli.
Tohle je také jen jeden z nich.

Je dobře, že je stále co hledat, stále co objevovat.
Život je pestrý, i když se někdy zdá být jen černobílý...
někdy se zdají být věci formálně stejné
a přeje ja každá z nich zcela jiná.


15 komentářů:

  1. Ivano, ja myslim ze tys uz tajemstvi nasla, a nejak si to neuvedomujes,...pravdepodobne se trosku nadechnoun, podivat se trochu zpatky, a nehonit se za necim ( mozna ti to ale pomaha), lepe uzivat to co je,...
    Nejak mam pocit ze na co sahnes tak se ti dari,... na rozdil od nas ostatnich...

    Tohle cos ted vlozila je u mne perfect,..!!!

    jen tise obdivuji....

    OdpovědětVymazat
  2. Ivano obě fajn, ta druhá pro mě lepší, tu první bych asi rád viděl i v barvě.


    Něco ale k té Tvé krizi tvorby, či nekoncepčnosti a nahodilosti. Není jen Tvá (pokud to tak cítíš), je podle mého převažující a začíná o pár pater níže. České (nejen) veřejné galerie jsou toho příkladem. Originálních prací mnoho vidět není a řekl bych, že čím dál méně. Koncepce už téměř vůbec. Autorských rukopisů nemnoho. Navíc je ta bezradnost podporována potleskem. To co za něco stojí, se pak často krčí někde v koutě. Nejúspěšnější fotografie (převážně šablonovitá fotografika) toho kterého dne například na PE, jsou té krize dobrým příkladem a v čase se prohlubuje. Krize ale není ušetřena ani ta profi scéna, nebo dnes spíš pole snobismu a jakéhosi uměleckého extremismu, či naopak tolik oceňované banálnosti, tvářící se novátorsky. Ve skutečnosti už tu téměř vše bylo. Z toho co nebylo, je velká část jen útok záměrného hnusu s cílem šokovat. A pak už zbývá jen opravdu slabá slupka nových přístupů a hlavně výsledků, které budou mít svůj nepominutelný pozitivní význam i za pár let po jejich vzniku.


    Když dovolíš, hlásím se také do houfu a chlácholím sám sebe tvrzením, že nejlepší je pestrost tvorby a koncepci necháme těm bez fantazie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Tak jsem tady chtěl napsat cosi včera a ten Josefův komentář mě přetrhal nitě...Tak se vracím, ale už zas o den starší s jinou myšlenkou.
    Ivano, ty jsi podle mého svůj rukopis našla, nemáš myslím zapotřebí nechat se příliš ovlivňovat, či něco napodobovat po jiných. U 80% fotek jsi pro mě čitelná, ty ostatní jsou možná hledací odbočky, které se přesunou časem do těch 80%, aby nahradily něco vypadnuvšího... Je spousta těch, co mají ten poměr naopak a spousta těch, co poměr nemají a splývají v davu. Je to můj názor na tvoje snímky a jistě se nebude se spoustou lidí shodovat.

    Co je však druhá věc, kam by jsi dle mého názoru měla zabrousit a něco v tom směru činit je technika. Nejsem příliš pintlich, ani nemusím za každou cenu bazírovat na stoprocentní přesnosti expozice, nemusím za každou cenu ořezávat trčící větvičku...ale prostě ta první fotka tu mě k sobě nepustí, protože ta roztřesenost mě prostě tahá za oči. Měla jsi f5 a 1/5s. To se opravdu blbě udrží. Ale proč nedat (a tady by to tuplem nevadilo díky zdi) f2 (nebo ještě otevřenější, nevím co tvoje 50tka dokáže) a získat tak 1/15s.A zvednout ISO a jsi na 1/30 a to už se udržet dá (ona i ta 1/15 by šla).
    Tož promiň upřímnost, ale je to to, na čem pak zbytečně podle mě ztrácíš.

    Na závěr, pro zlepšení nálady odkaz na jednoho Nora s (pro mě) podobným rukopisem.
    http://jiritrnka.blogspot.com/2012/02/pohledy-jinam-x-carl-martin-nordby.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jirko, kdyz jsem drzel v ruce NIKON FM, muj oblibeny manual, velice lehky, nic v nem neni zbytecneho,.... tak jsem nemnel problem udrzet 1/5, ovsem nyni tezke, ze je tesko udrzet i 125, nekdy.....
      a to nepouzivam zoom......
      vetsinou ty digitaly, jak to co mam ja , D200 jsou tak
      Ovsem jak uz jsem rikal drive, ja bych techniku u tehle zmensovanych obrazku (zenskou) ani tak neresil, ovsem v tomle pripade mas pravdu, a obdivuju tvoji detektivni cinost, dat si cas a dopatrar se vsech aspectu.Jses cymrlich, jak rikala moje babicka....

      Vymazat
  4. k druhé fotce se vracím.... často se pokouším zachytit tyhle jemné hry světla a stínu...ne vždy je obraz čitelný...a tady se podařilo....

    nejvíc se ale vracím k textu..... rozumím mu, určitě po svém, vždyť mám jiná východiska, ale rozumím.... hodně jsem si v posledních měsících ujasnila nejen o focení.... ale tohle je povídání k Tvé fotce a Tvým slovům.... tak jen tolik, že, věřím, to jediné skutečné potvrzení Cesty máme každý sám v sobě....to hledáme...a na otázky v sobě odpovídáme.... když potkáme někoho, kdo nám rozumí, je to dar..... stejně jako to hledání a stejně jako schopnost dialogu a touha po něm..... Z Tvých fotek vnímám, že JDEŠ....

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za vaše příspěvky, velmi si vážím toho času, co u toho strávíte. Je mi trochu stydno, že mě tu tak chlácholíte, ale moje pochyby to stejně neovlivní, jen to potěší. Podle mě to bez těch pochyb nejde. Nechci nikoho kopírovat, ale podvědomě cítím, co chci a to hledám. Ale začínám tušit, že je to spíš v hlavě než v technice. Prostě že je fotka takovým médiem, kterým člověk promlouvá. A funguje to, pouze má-li člověk co říci. Většina fotek je zatím ale němých. Je třeba fotit, jako si klavírista přehrává etudy, jako si malíř skicuje. Nesnažím se o to být čitelná a jestli to tak někdo vnímá, je to báječné. Při tom množství fotek se to snad musí nějak projevit samo..

    Co se týká techniky. Asi budu stále spílaná, ale já ty časy měla nastavené zcela záměrně. Nějak mi vyhovuje fotit rozostřeně. V poslední době jsem fotila na manuál a navíc většinou ve tmě. Prostě zlouším a učím se. Pokud to ale vložím, znamená to, že výsledek akceptuji.

    No a co se týká té obecné tvorby. Když si člověk odmyslí všechna ta pozlátka a sponzory, časopisy a galerie, v konečném výsledku je zase jen obyčejný člověk s jeho vnitřním sdělením. A toho je skutečně jako šafránu. Každý si prostě musí najít to svoje, co ho osloví, ať je to v Rudolfínu nebo na Digiaréně. Nenechat se zblbnout tím zaběhlým kolotočem, který je v našem rybníčku stejně tak trochu k smíchu.

    OdpovědětVymazat
  6. :))))))
    hezky jsi to napsala, Ivano, .......nikdo te nechlacholi,...

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Rudy, Ty jsi tady? Odbočím..Andy škola vyhrála dneska turnaj v basketu za celý Oregon. Byla z toho úplně hotová..:-DD

    No tak dobře, nechlácholíte..:-)Já si ale nestěžuju, aby bylo jasno, já si jen tak uvažuju, jak sama sebe vnímám. Rovnám si myšlenky..

    OdpovědětVymazat
  8. Právě jsem se dočetla, že ta fotka děsí Migga. To mě mrzí, nerada někoho děsím...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je jedno, Rudy. Vždycky budu někoho svými fotkami děsit...

      Vymazat
  9. Ivano nic si z toho nedělej, třeba mě děsí letadla nad hlavou :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Co na to říct... hodně bylo řečeno, za mně samotného - Gantnerovou většinou poznám na první pohled. Tomu hledání rozumím, jsem v té samé fázi cesty. Ten neklid, co mne žene hledat a zkoušet je někdy na zabití, ale buďme za něj vděčni.

    Poslední dobou k fotce přistupuju tak, že - fotím, co cítím/vidím - nepřemýšlím, neřeším a pokud mne fotka zaujme při zpracování v pc, nemažu.

    Mimochodem, Migga taky děsím a je to čistě jeho problém, že se bojí:) A kdo se bojí, nesmí do lesa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hm. Tak jestli ho děsí i Tvoje fotky, pak je mi celkem ctí ho děsit spolu s Tebou.

      Vymazat

please sign in or put your name in comment box
so we know how to call you