V tom dnešním poklidném nedělním podvečeru mi dovolte,
abych se s vámi kromě další dávky fotek z Toskánska,
podělila o jednu, na první pohled nesouvisející,
citaci autora, kterého považuji za hudebního génia.
Jeho jméno je Vlasta Redl a to, co vám tu ocituji,
jsem se zrovna dočetla v jeho knížce:
"Zastávám názor, že jedině člověk, který v sobě pěstuje kritické myšlení
a pochybuje o správnosti toho, co dělá, to snad jednou může dotáhnout na umělce.
Umělec nepotřebuje kritiku, potřebuje pochválit!
Ten, kdo potřebuje kritiku zvenčí a neslyší ten jasný hlas,
který jej neustále napomíná, že to má zatím skoro všechno špatně,
je podle mě zaslepený samožer."
"Těm, kdo nám pochválí všechno, je asi lepší se vyhnout,
a stejně tak těm, kteří nás zrazují od toho, co nám přineslo radost.
Radost je docela spravedlivý rozhodčí - není možné se radovat z něčeho,
co se tak trochu nepovedlo."
Jeho velký vzor mu kdysi poradil :
"Tak jasně, cvičit se musí, ale já bych řek, že mnohem víc než kolik denně cvičíš,
záleží na tom, co posloucháš. Když si budeš pouštět kvalitní, promyšlenou muziku,
a klidně třeba virtuózy, nad kterýma Ti teď rozum stojí,
časem to ten pomalý mozek začne stíhat
a jak Ti to tam v hlavě začne šrotovat, ono to postupně bude chtít zas ven.
Mezi tou palicí a pazourama je cosi jako zpětná vazba
a co nacpeš jedním koncem,
nějakým záhadným způsobem se po čase objeví na tom druhém."
"A tak není proč si zoufat.
Když si budete stejně pečlivě a nepřetržitě vymývat mozek tím nejlepším,
co nám odkázali předkové, klasikou, ať už knihami nebo obrazy, poezií, filmy, nahrávkami,
zkrátka jakýmikoli opravdu původními myšlenkami,
ono se vám nakonec dřív nebo později v hlavince rozsvítí a budete pak překvapeni,
kolik se toho dá i potmě vidět!
A taky kolik je na světě lidí, kteří nikam nepatří. Stejně jako vy.
A stejně jako vy chtějí zůstat sami sebou a sami sebe s někým podobně vzácným sdílet."
Vlasta Redl, My tři a já
