Královéhradecké zrcadlení

Měla jsem připravený úplně jiný příspěvek.. Ale nechám si ho na jindy.. Vznikal v poněkud zvláštní náladě a já se dnes nechci hádat o svém duševním (ne)zdraví :o) Vkládám tedy, na přání Rudyho, pár snímků ze sobotní cesty ze školy..

volání

...když kraj zvoní písní severu a oči přecházejí a hlava se točí a srdce najednou zpívá nadějí

Waves Dancing

Růže pro Zuzanu

Setkání s Hamletem

S odhodláním dvou rovnoběžek, že protnou se v nekonečnu hledáme odpověď na tyto tři slova . s příjemně zamlženou myslí blížíme se k rozřešení když tu náhle mraky zastíní ten obraz . schyluje se k dešti . jarní déšť prý očistí vše, co zima poskvrnila navzdory všem pochybám nastavujeme sami sebe a kanály jsou plné hříchů . na rtech cítíme tu slanou pachuť a nezbývá než doufat, že moře nám vše odpustí.

Nevyřčená slova

Nevyřčená slova

 jsou jako kousky rozsypaného čaje

a nemusí být ani z daleké Číny.

Jako úlomky rozbité egyptské stély

 kdesi v hlubinách hrobky.

Jako útržky plakátů

 naší nedávné veselice.

Běžný úklid na ně nestačí.

Visí na stopkách nedozrálých jablek

 v opuštěném sadu,

jsou poschovávána v labyrintu

 mozkových závitů nejen mé načesané hlavy.

Slova, slova, slova.

Zbyla tu po větách,

 které jsme čekali na zastávce autobusu

co vozí plané naděje.

Street Photo

Variaces foceni na ulici,

 je to mistni soutez malovani na chodnik, ..

Kazdy rok stejna art show, kdy se sejde hromada lidi,

vystavuji ruzne svoje dila,

 prodavaji za cenu za kterou si to nikdo nekoupi.

 Dokonce vybiraji i vstupne aby tam nekdo mohl jit ..

Vyfotil jsem jen par chodnikovich zajimavich structures,

kreseb, tak jak kazdy rok, a tuhle jsem trosku upravil.

Vlastne nekolik zaberu dohromady.

CCXVI.

Na kraji ...

každodenní obrazy

vlastně ani nevím, čím mě tyhle pohledy zaujaly nefotím je často ale občas mě zastaví snad čistotou barev snad nepřehršlí motivů možná jen kompoziční cvičení co říkáš, Josefe? možná si na těchto a podobných pohledech taky uvědomuju, že obrazy jsou všude kolem nás v tom neobyčejnějším a barvy taky... oboje je dobré vnímat pomáhá to ... a možná je to všechno jen a jen o pocitu možná

Diagnóza 1.9.9.3.

Jako měsíc bez hvězd

Když sny nepřicházejí - bojím se ptát - Nevrátíš se víckrát? - Nesmím tě už znát? - Ústa mlčením spoutaná - navždycky napořád - Jako skladba bez not - Jako měsíc bez hvězd - V očích vzdor a touha - poprvé naposled - Nepoznaná neobjevená - vyhasne

Chair in Spanish

Lidé ledových srdcí

Náhoda tomu chtěla,

že jsem se ocitla v této společnosti.

Zprvu přátelští a milí lidé se postupem času proměňovali.

Měnila se jim nejen nálada a povaha, ale i vzhled.

Den za dnem, noc za nocí se jejich srdce přebarvovalo

 z temně rudé na studenou modř.

Přitom byli stále menší a menší,

 až někteří zanikli docela.

Ač to nebylo na první pohled zřejmé,

 někteří spolu svedli krutý boj.

Po holé zemi tekly potoky krve a slzí.

Nebylo však vítězů ani poražených.

Nikdo se nesmál ani neplakal

jen tichý šepot nesl vítr plání

a pod nohama křupal led a sníh se třpytil.

Všechno záblo včetně vzpomínek.

Nenašla jsem odvahu

zeptat se, co vlastně hledají, či zda to vůbec tuší

kolik jich ještě přijde

a kolik jich tudy prošlo za ty roky

Smuteční průvod šašků a královen

defiluje po úbočí kopců zdánlivé všednodennosti,

té konejšivé jistoty.

Táhnou dál, do kopců a do údolí, těhotné ženy, děti

Jdou hledat jiné světy, táhne je naděje a víra.

Jdou spolu a přece každý sám.

Slunce jim rádo posvítí na cestu.

Nezbude po nich ani stopa.

----------------------------------------------------------

Shodou okolností je dnes Valentýna.

A tak bych ráda tuto malou mystifikaci věnovala všem,

kdo někdy od někoho odešli, ale přesto se mají stále,

svým způsobem rádi. 

Kudy? A co dál?

... stačí znát další krok

CCXV.

Na kraji ...

Right Wing Cat

kocour pravicak

nevim co mate za volby (ani mne to nezajima)

doufam ze ten kocourkov skonci napravo.

Ne na levo jak u nas.

Ale myslim rozcilovani nepomuze.

Je to nejak navazovani na Jirka Rehak psani pod jeho fotkou.

Že je huba nepálí

samozrejmne ze jsem to pravdepodobne spatne pochopil

O těch malých..

Still got the blues

Kedysi sme chodili počas zimných mesiacov na plesy, bola je jedna z mála zábaviek v našom meste. Jedno miesto, jedna kapela, skoro vždy tie isté skladby, ale chodili sme tam radi, chápeš. Na konci plesu hrali vždy tu istú skladbu, ktorá znamenala poslednú šancu niečo vybaviť... O hudbu som sa vždy zaujímal povrchne, a preto len pozdejšie som sa dozvedel, čo to vlastne počúvam. A minulý rok, dlho po tom, ako som prestal na plesy chodiť, kedy sa tam vystiedali generácie lovcov, navštívil naš kraj interprét tejto skladby a ja som ju počul očarený naživo. Trochu som fotil, aj keď Boh a Majo sú mi svedkami, že sa to vlastne nedalo. A tak len kvalitný stroj umožnil aspoň takého nekvalitné fotky. Pred pár dňami nás tento interprét veľmi predčasne opustil. A tak len ako spomienku na neho príjmite tieto snímky.

Still got the blues and thank you, Gary.

Že je huba nepálí

Tak se mi zdá, že v poslední době

je těch keců v médiích už nějak moc.

Každej zvolenej i vyvolenej má svoji pravdu,

nikdo za nic nemůže,

všichni všechno zásadně odmítají,

žádná zakázka není předražená,

nic se netuneluje,

jen Blanka,

a to rovnou 2x,

brífink střídá brífink,

tiskovky už nejsou v módě,

a když už jo,

tak zase jen kecy a kecy.

ŽE JE HUBA NEPÁLÍ !!!



EGG (O)

...aneb co bylo dřív, vejce nebo slepice :)

CCXII.

Na kraji ...

Zahrady v Prosinci

Takhle vypadaji zahrady, kdyz uz se o nich mluvi, okolo mne.

Jen sem chtel ukazat , proti mim zvyklostem , jak vypada zimni obdobi.

Nic jineho v tom bych nehledal :)

Prochazka okolo bloku pres par ulic brzo rano,kdyz uz mne nebavilo sedet u bazenu.

Nevim co to je za rostliny ani za housenku. Posledni fotka je pohled do skolniho fotbaloveho stadionu.

A s techto dojmu a nekdy i fotek potom vznikne:

Outside My Window

Ja osobne vidim vsechno velice huste barvy a kontrastni, proto moje veci tak vypadaji jak vypadaji.

Snazim se predelavat veci s camery tak jak to vidim ja v sobe.

Neklepejte! Vyčkejte na pozvání..

Na FB jsem se chodila dívat, číst, obdivovat.. a teď můžu být jeho součástí
– součástí, pro mě tak inspirativní, společnosti.
Místo "klasického" povídání, vám nabízím strukturovanou restrospektivu..
..čtěte ji tak, jak byla napsána - s nadsázkou.

někdy v roce 2007 – začínám fotit; jsem „umělec“! ..naprosto mi chybí sebekritický postoj

2007/2008 – začínám publikovat na fotoserverech; první ohlasy cupují moje snímky, s nimi i moje ego, na kousky ..nikdo moje „umění“ nechápe (období vzdoru)

24.7.2008 – vstup na PEX; začínám využívat kritiku ve svůj prospěch; dívám se a učím ..hledám svůj styl, kterým se trvale stává především abstrakce a detaily

léto/podzim 2008 – moje fotografie se poprvé objevují v BW TOPu JJ ..to je jako kdyby mě p. Jeřábek „poplácal po zádech“ :o)

vánoce 2008 – dostávám nový fotoaparát; sakra, není to zrcadlo ..i přesto hodně rozšiřuje moje možnosti; zkouším více experimentovat

2009/2010 – sama píšu kritické komentáře pod snímky začínajících fotografů ..někteří je mažou, nebo si mě dokonce blokují (zřejmě prochází obdobím vzdoru :o)

2010 – zkouším fotit i jiná témata; vstávám brzo ráno a uprostřed orosené louky čekám na východ slunce ..zamilovala jsem si focení v protisvětle

zima 2010/2011 – zima mi nepřijde vůbec inspirativní ..tvůrčí krize

19.1.2011 – pozvánka od JJ k členství na Foto-Booku ..jsem "umělec" ;o)

ztráty a nálezy

hledáme barvy pátráme po vůni někde jednou určitě brzy tušíme víme doufáme jen teď právě bloudíme uprostřed deště počítáme lístky zmoklých květů život smrt život . život . .

Flying Out

Loutky, herci a ti druzí...

Je to už hodně dávno, co nám naši rodiče pravidelně hrávali loutkové divadlo. Scéna byla sestavena z papírových kulis domácí výroby, loutek bylo pomálu, za to loutkoherci se své role zhošťovali tak přesvědčivě, že my těm vymyšleným příběhům uvěřili a dokonce svými hlasitými projevy se stávali součástí představení. Nakonec (jako vždy) vše dobře dopadlo, dobro zvítězilo nad zlem a my šli spokojeně spát.
S pozdějším věkem loutkové divadlo vystřídala televize a my se zatajeným dechem sledovali statečnou princeznu Máňu, jak s neobyčejnou chytrostí a pracovitostí vysvobodí neprávem uneseného poctivého chasníka Honzíka Bártů z pekla. Samozřejmě, že vše nakonec dobře dopadlo, Honza byl vysvobozen a pekelné mocnosti přivedeny k poslušnosti.
Proč to všechno píšu....poslední dobou si totiž připadám jako ta loutka, jenom loutkoherci nějak chaoticky tahají za pomyslné provázky a už vůbec si nejsem si jistý, že se nacházím v pohádce s dobrým koncem, spíše si připadám jako v nějaké šílené komedii plné omylů.

Láska je láska

..a nejen na Petříně..

aneb z galerií do ulic a zase zpět.

Třeba až do Šanghaje.