středa 14. prosince 2011

...zima bíločerná...


...na bílém koberci...

...dvě stopy propadlé...

...nad bílým kobercem...

...prolétá...


...větvičky zlámané...

...pod sebou nevnímá...

...jenom ten koberec...

...do očí bodá...

13 komentářů:

  1. Tak to je mazec Míro.Já jsem si oblíbil na první pohled jedničku.Moc zajímavé zpracování :)

    OdpovědětVymazat
  2. Z té první se mě zamlouvá levý čtverec....

    Dal bych to ale do opravdického BW.



    a pak se mě líbí ta průvodní písmenka, ta celá :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem koukal včera a byl rozpačitej. Koukám dnes a...
    Ta jednička je kompozicí prostě grafika, ta se povedla velmi a oproti JJ bych nic nefikal.
    Dvojka u mě vůbec. Nemám se v ní čeho chytit. Jednotlivé kmínky mi splívaj a diagonální dělení zaniká.
    Uprava obou - líbí se mi ta skoro bezkontrastnost, až jakoby rytina. To je moc fajn. Jen se mi nehodí zrovna sem, k těmto.
    Psaní moc dobré.
    Tož těším se na další a až budeš mít cestu kolem, vezmu tě k Sázavě a na pivo do Sladovny (jestli Luboš vyprávěl)

    OdpovědětVymazat
  4. Já beru obě a jsem z nich nadšená. Mají v sobě secesi. V první chvíli jsem tipovala na Trnku, že experimentuje se svým lesem a ono ne a dokonce se na to netváří..:-)Ale nezapřeš, že Tě inspiroval. Já mám taky nafoceno nějaké křovisko, docela mě s tím pobláznil.Tohle je ale posunuto kamsi jinam a je to půvabné. Možná i víc dvojka než jednička..

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji všem za komentáře.

    Nad křoviskami a takto trošku divokou přírodou jsem začal více uvažovat již po návštěvě vernisáže výstavy fotografií Petra Zinkeho a Daniely Vokounové na počátku září. Fakt jsem se ještě asi nikdy tolik netěšil, až opadá listí ze stromů.

    Jirka mi malinko téma tohoto podzimu vyfoukl, ale nutno říct, že velmi mistrně a s obrovským citem. Není na místě se zlobit, ale naopak, nadále se inspirovat, neboť jeho pohledy do spletitostí stromů a křoví jsou zase zcela jiné.

    Díky Jirko za Tvůj počin tohoto podzimu ;-)

    Tyto dvě fotografie už vznikly spíše jako vedlejší produkt mého malého útěku do přírody jednoho nedělního dopoledne. Hodně mě také inspirovala Iva Bittová, která je mi poslední dobou velikou hudební společnicí. A právě Bílé inferno mi znělo v uších, když jsem v tom roští exponoval. To měl být také původní název tohoto diptychu. Asi jsem tehdy vůbec nepřemýšlel nad kompozicí či technikou.

    ...a také už vím, že se do těchto míst budu občas vracet, když už mi leží téměř za domem ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. Náměty se nám prostě válí u nohou a my po nich často šlapeme..:-)

    OdpovědětVymazat
  7. ..sníh padal plachým k pokoji a mocným k pokoře..
    Jednička moc, tak jak je ...

    OdpovědětVymazat
  8. dobre udelano,...

    ted jsem si nasel Bílé inferno... posloucham Mucha,... a je to velice zajimava hudba,...

    nikdy jsem neslysel predtim, musim si objednat.

    OdpovědětVymazat
  9. Rudo, myslím si že Bílé inferno je jedna z nejlepších desek Ivy Bittové. Dobrá volba. Až budeš poslouchat Starý mlýn, nebo Zvon, tak si na mě vzpomeň ...

    OdpovědětVymazat
  10. Wel, ja jsem si myslel, ze bile inferno je skupina,

    Tak ted vim ze je to Iva Bittova..... (nikdy neslysel o ni)

    Vsechny Ivany asi jsou dobre na nsechno co sahnou....

    OdpovědětVymazat
  11. No jasně..:-DD

    Je to zvláštní, ale moje nejlepší kámoška je taky Ivana..Rudy, ptal jsi se, co poslouchám, ale to vůbec není jednoduchá otázka. V hudbě totiž zaostávám, žiju z podstaty, řekla bych..

    OdpovědětVymazat

please sign in or put your name in comment box
so we know how to call you