středa 5. října 2011

Recese podzimní

   Tlaková níž právě dosáhla svého minima a z městských kanálů se začíná linout nepříjemná vůně věštící brzký příchod dešťových srážek. Pohledem zkontroluji oblohu a doufám, že stihnu suchou nohou překročit práh našeho domu. Meteorologové slibující počasí beze srážek se tentokráte nemýlili, obloha se během několika minut vyčistila, zápach byl ten tam a já, bez toho abych zmokl, odemykám dveře našeho bytu. Po nutné dávce dávce kofeinu usedám ke svému notebooku a zapínám tlačítko power.
 Jsou to takové rituály 21. století, začínající poklepáním na ikonu poštovního klienta, následným spuštěním prohlížeče a postupným pročítáním oblíbených aktualit končící návštěvou veřejných fotogalerií. Jako první upoutal mou pozornost docela zajímavý článek, ve kterém jistý Alessio Rastani  šokuje svým tvrzením o ekonomických trzích, předpovídá jejich strmý sestup a s ledovým klidem sděluje všudypřítomným, že tento pád je nevyhnutelný. Na druhé straně je dobře o tom všem vědět, protože se na to můžeme připravit nebo dokonce i vydělat....
   Docela by mě zajímalo, jak se má takový průměrný občan (ještě stále se za průměrného občana považuji) na takovou krizi připravit. Na modernizaci chalupy, která by se po nemalé finanční injekci přeměnila v samostatně fungující jednotku nejsou peníze, na hysterické nakupování všemožného zboží s dlouhou dobou trvanlivosti nemám povahu a  přeměna našeho kapitálu ve zlato není možná z důvodu absence výchozích prostředků.
   Jsou věci, které ale můžeme udělat.  Například staré stromy, které stejně nerodí, (a když už se na nich nějaké to ovoce objeví, je napadeno nepoživatelnou chorobou) vyměníme za  nové, rezistentní odrůdy, rovněž zainvestujeme do odplevelení zahrady (plevel jak známo utlačuje kultury a brání  v jejich rozmachu) a nakonec vyvezeme naši jímku, máme totiž takový pocit, že začíná smrdět......





6 komentářů:

  1. T6ak já tleskám. S očima do široka otevřenýma jsem na to koukala a možná těm očím ani nevěřila. Kam se hrabe rudolfinská dekadence, my si tu uděláme svoji. Základ máme. Moji mrtví ptáci, v šuplíku mám ještě hady, Moniččino drama z kurníku,a tahle hostina nás poposune ještě kousek dál,ještě za Lubošovu hranici úchyláků..:-DDDD Realitu života je třeba vidět ze všech stran a myslím, že tady se to podařilo s mírně cynickým vtipem, tak, že se člověk sice otřese, ale i zasměje. Díky Milane.

    OdpovědětVymazat
  2. výborná trojice, kompozičně se mi líbí nejvíc dvojka.

    OdpovědětVymazat
  3. Ivo, Jirko díky, jsem rád, že vás má série zaujala.

    Ivo, máš pravdu, je to realita, i když možná drsná, jsou to fotky, které mluví, alespoň pro mě. Čekal jsem rozporuplné reakce, proto jsem to zde vložil jako první (kde jinde), ahoj. S hady ještě chvíli počkej, a pak sem s nimi :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dnes dopoledne mě naše fenka vytáhla za špagát ven do parku. Po chvíli pobíhání mě zaujaly zpívající hlasy za našimi zády. Ty rychle zesílily tak, jak se k nám přiblížila školka na výletě. Hrozen dětí a tři učitelky které držely rytmus, krok a melodii. Parkem se neslo:

    Jdou vojáci jdou vojáci jdou bože jaká je to krása,
    jdou vojáci jdou vojáci jdou pěkně v řadách za sebou,
    jak husy,
    jdou vojáci jdou vojáci jdou každé dívčí srdce jásá,
    jdou vojáci jdou vojáci jdou pěkně v řadách za sebou.

    Možná se pletu, ale mě se zdá, že ta scéna s tím co píšeš dost souvisí....jako by se ta mizérie obecného bytí zrovna tady potkala...


    K fotkám: Jedno bych rád akcentoval: Je to barevné provedení které to psaní činí ještě pitoresknějším. V BW které se tolik nabízí by to prostě nebylo vůbec v tomto případě ONO...

    OdpovědětVymazat
  5. tak jsem napsala koment a zmizel mi :-(, tak znova -
    tyhle fotky mě baví, na první pohled velmi vtipné... na ten druhý spolu s textem, k hlubokému zamyšlení... je to fajn :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Milane, užila jsem si to výborně, děkuju. E.S.

    OdpovědětVymazat

please sign in or put your name in comment box
so we know how to call you