středa 19. října 2011

Můj host - PETR HARTIG

Poprvé využívám možnosti pozvat si na FOTO-BOOK hosta a jsem rád, že mé pozvání přijal Petr Hartig. Petra jsem znal z webových galerií a k mému překvapení jsem zjistil, že je z Jablonce nad Nisou stejně jako já. Život mi přihrál Petra do cesty a co víc, sešli jsme se nakonec i ve fotoklubu Balvan. Co mě na Petrovi zaujalo už při prvním setkání je jeho tichá skromnost a zvláštní pohled na svět. Když si procházím jeho galerie, nemůže mi uniknout veliká akcelerace v jeho tvorbě. A najednou sedíme vedle sebe, pijeme kávu a hrabeme se v jeho fotografiích. Ale než to začne na ostro, neodpustím si pár otázek:
Luboš: Petře, Jak dlouho se věnuješ fotografování a co tě k němu přivedlo?
Petr: Tuším, že to bylo okolo roku 2004, když jsme si koupili první digitální kompakt.
Luboš: Čím fotíš dnes?
Petr: Po kompaktu jsem zatoužil po zrcadlovce a tak dnes používám Olympus E-420 se setovým objektivem. Ale jak Luboši občas říkáš, není to o technice. Když to nevidíš, tak Ti foťák nepomůže.
Luboš: Každý má své vzory. Kdo Tě Petře v začátcích nejvíce ovlivnil?
Petr: V začátcích jsem fotil hrozný věci, tak že mě asi ovlivňovali všichni (smích). Kdo mě teď hodně ovlivňuje je Míra Jarý. A velice obdivuji práce Jirky Zágnera.
Luboš: Co se Ti líbí na fotografiích autorů, které jsi jmenoval?
Petr: Na Mirkovi se mi líbí to, že kudy chodí, tudy fotí. Třeba z nohy od židlí udělá velkou parádu. Jirka dokáže ze svými Sanyo S3 a Fuji FinePix S6500 neuvěřitelné věci. On je důkazem toho, že na technice až tak moc nezáleží, když máš dobrý oči.
Luboš: Co ti Dává focení? Jaké zaujímá místo ve Tvém životě?
Petr: Mám pocit, jako bych focením někam utíkal. Třeba od starostí. Někdy je to radost, jindy třeba deprese. Jako, když žiješ dva životy. Při focení se dostávám někam jinam.
Luboš: Popiš mi prosím, co jsi prožíval, když jsi poprvé fotografii tiskl. Je rozdíl mezi fotografií na monitoru a na papíře?
Petr: No bylo to hodně napínavý a byl jsem hodně nervózní.
Luboš: Proč nervózní?
Petr: Už jsem věděl, že to bude jiný než na monitoru a že tam vylezou chyby.
Luboš: A jak to dopadlo? Dobrý?
Petr: Podle mě ne, ale ostatním se to líbilo (smích). Dnes bych ji víc piloval.
Luboš: Vystavoval jsi s Balvanem. Jaké to je vidět svou fotografii poprvé na zdi?
Petr: Máš na mysli třeba reakce publika? Je to adrenalin a nádhernej pocit. Když sleduješ ty lidi, jestli se zastavili u Tvé fotografie a jak dlouho se na ní dívají. (Smích).

Luboš: Petře, máme tu Tvůj první kousek „Podzim na přehradě“. Co mi o ní povíš?
Petr: No je to první fotografie , kterou jsem tiskl a první výstavní. Tehdy ráno jsem koukl z okna. Město bylo potopené do mlhy a to mám velmi rád. Vyběhl jsem a nafotil sérii mlhovek. Toto je jedna z nich. Mám rád atmosféru této fotografie. Cítím z ní ticho, nikde nikdo. Jako zcela opuštěné město.

Luboš: Petře, já bych teď dal „Síť“. Vím o lidech, kterým se moc líbí . A přiznám se, že ji považuji za jednu z tvých nejlepších. Jak to s ní máš Ty?

Petr: To je prokletá fotka. Kdybych ji vyfotil teď,  tak ji mám v RAWu. Je ale je z mých začátků a fotil jsem jí do formátu JPG. A kdybych se na to místo vrátil, ty mraky už tam nebudou.

Luboš: Máš to Petře podobně jako já. Fotografie mi pomohla  uvědomit si , že všechny okamžiky v životě jsou neopakovatelné.

Petr: Kdybych ji fotil dnes, tak už v podstatě opravuju to , co jsem už jednou udělal.  A to nemá cenu, to raději budu fotit něco jiného. (Smích).




Luboš: Tak Petře, třetí je "Cítím". Mně je blízká , protože splňuje "úchylácká" měřítka. To je Tvá první máznutá?
Petr:  No, to je moje první švenknutá. Ten den bylo luxusní počasí. Já jsem obešel celou přehradu a nic. Tak jsem zkusil ten můstek a pak jsem mazal i stromy. Jinak na tom můstku není nic zvláštního. (Smích).


Luboš: "Velryba". Tak tu Ti závidím. Zkoušel jsem tento obkekt nafotit mnohokrát a Ty ji pak vysmahneš v takové parádě.
Petr: To je v podstatě „doprasená“ fotka. (Smích). Naměřil jsem si světlo na tu tmavou část a cvaknul.  Na displeji byl přepal na polovině  fotky.  Po převodu do černobílé to tak pěkně vylezlo do této podoby. Chodil jsem tam strašně dlouho. Je to zvláštní objekt, který se stále pohybuje a otáčí. Tam se nechá s fotoaparátem vyblbnout.


Luboš: Poslední snímek je „Vícenásobná zlomenina“.
Petr:  Další kus jako potvrzení neopakovatelnosti okamžiku. Den po jejím nafocení rozšířili areál firmy TRW a už to takto nepůjde nikdy udělat.
Luboš:  Petře já ji beru taky trochu jako doklad Tvého suchého anglického humoru. Lidé říkají, že máš oči. Já myslím, že o tom tak trochu je i tato fotografie.
Petr: Já si myslím, že ne. Totiž že oči nemám.  Ale dají se trénovat.
Luboš: Jak trénovat?
Petr: Prostě trénovat smysl pro detail, dříve bych tento záběr jistě přešel. Kolikrát jdu z focení a bolí mě od  toho koukání hlava. (A opět smích).


Luboš: Dobrá tedy Petře. A co dál?
Petr:  Než  jsi mi dnes zavolal, pohrával jsem si s myšlenkou, že bych s tím seknul. Protože jsou dny  kdy nic nevidím  a vůbec nic k tomu necítím. Někdy přemýšlím, proč to vlastně dělám.
Budu ještě deset let dělat fotky a co dál? Ale pak najednou musím fotit! Někdy do toho dávám starost, jindy radost. Je to trochu závislost. Fotit třeba i stejné věci jako ostatní ale trochu jiným pohledem.
 
Luboš: Petře, díky za Tvůj čas a za chvilky které mohu trávit u Tvých fotogaií :-)
Petr : Já děkuju Luboši. (A opět úsměv).

18 komentářů:

  1. Moc fajn hosta jsi si vybral Luboši. Rozhovor s moc milým člověkem a skvělým fotografem.
    A neodpustím si ještě něco...

    Je legrace když čtu, že Tě Petře ovlivňuji svým přístupem k fotografii a sám to cítím tak, že je to vlastně poslední dobou naopak. Já jen, že mě velice inspiruješ a za to Ti děkuju ;-)

    A to Tvé pohrávání si s myšlenkami, že s tím sekneš, to si s tebou vyřídím osobně :-)))

    Tak ať se daří Péťovi i Lubovi ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Předem bych chtěl moc poděkovat Luboši - za moc příjemné posezení při vzniku tohoto článku,za možnost být hostem v takové společnosti fotografů jako je právě na tomto blogu.Moc si tohoto pozvání cením.Přátelství je něco co si nekoupíš ani nevynutíš - za to velký dík Luboši.

    Re:Jamiro73 - Moc děkuji Míro - vážím si toho že to tak cítíš - budeme se inspirovat navzájem .))) ale ty mě určitě víc .)Už zase neseknu,zatím.... .)))

    OdpovědětVymazat
  3. Re:Jamiro73 - já ještě musím reagovat - Míro jsi první člověk v mém životě kdo napsal že ho ispiruji - od fotografa takového formátu - je to pro mě obrovská pocta .)opravdu

    OdpovědětVymazat
  4. Báječný počin, tohle hostování. Po ránu i pobavilo a mě už po ránu pobaví málo co :-)

    Celé je to moc prima domyšlené.

    Jen mě mrzí, že Pinokiovi otázky byly na poslední chvíli vypuštěny :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Tohle je fajn návštěva :-), díky za pěkné ráno Petře i Luboši :-). Je to na vracení se nejen k fotkám, ale i k textu ... bavíte mě :-), tak doufám, že u této jedné návštěvy to neskončí :-).

    Josefe, Pinokio si své otázky jistě nenechá vypustit jen tak ;-)... jen co se pořádně narovná a přestanou ho bolet záda :-).

    OdpovědětVymazat
  6. Luboši, sice mi do toho je prd, ale myslím si, že by sis měl uvědomit, žes vymyslel a s Petrem vytvořil něco mimořádného, a že bys to mohl vzít jako svůj pravidelný vklad, tyto rozhovory. Já se tím svého času živila (i proto mě to silně oslovilo) a moc jsem si tenkrát přála, smět dělat rozhovory takhle "z první vody na čisto", je to tak autentické a tak samo se to čte... Moc se mi to líbí. Usmívala jsem se i chvílemi dojímala po celou dobu čtení.

    A Petře, ty bezoký fotografe, jsi moc dobrej a moc fajn... A Velryba, ta je prostě boží...

    E.S.

    OdpovědětVymazat
  7. Koukám že v tom má Luboš chyby. Omluvte ho prosím, psal to v noci a jel tak trochu na autopilota :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Kluci...moc velikou radost jste mi udělali a dík Josefovi, že k tomu dává prostor.

    A jen tak mimochodem. Jistě nejen já se učím od všech zmíněných :)

    Zbyněk Cincibus

    OdpovědětVymazat
  9. Krasne prekvapeni,........ Petrovu praci mam rad uz dlouho...

    OdpovědětVymazat
  10. Luboši povedlo se ti to, vlastně Vám oběma! Petrovy fotografie mám rád, umí se dívat nevšedníma očima.
    Doufám, že budeš pokračovat, stojí to za to.

    OdpovědětVymazat
  11. Luboši, tohle je veliký počin, dík kterému (pokud to myslíš dál vážně) se FB posune o kus dál. Petře, dny, kdy nevíš kudy kam, se střídají s těmi plodnými v docela pravidelných periodách, tak ať Tě nikdy nenepadne toho nechat. Tvé fotky by mi chyběly.

    OdpovědětVymazat
  12. Jsem moc rád za pohostinnost tohoto blogu - návštěva je to velice příjemná -
    Re:E.S. - Evi - rozhovor to byl velice příjemný ale díky němu jsem zjistil jak moc by bylo těžké odpovídat na otázky když by tento dialog nevedl Luboš - nedokázal bych ze sebe dostat asi ani slovo .))Za velrybu moc děkuji .)
    Re:Pinokio - věřím - Luboš neustále pracuje a sám nechápu jak to zvládá.)
    Re:Zbyněk C. - jsem moc rád že mi to Luboš a pravidla foto booku umožnila - prezentace na tak sledovaném blogu je obrovská šance která se nedá odmítnout :)
    Re:Rudy - moc dík - je to vzájemné - tvou tvorbu velice obdivuji.
    Re:Milan Perinický - moc děkuji Milane - kdybych mohl jmenovat všechny kteří mi něco dávají a od kterých se chci učit - budeš určitě mezi nimi a spousty dalších.
    Re:Jirka Zágner - Jirko - velice si toho vážím - focení pro mne začíná být čím dál větší závislost - uvědomuji si že těžké dny má asi každý a vím že by mi to velice ale velice chybělo - kam bych pak utíkal .)díky

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji všem za to, jak jste nás přijali ...

    OdpovědětVymazat
  14. Luboši...díky :-)krásné čtení, koukání, inspirace, vnímání i mimo slova.... Petře, moc fajn věci, a krásně dané pocity do slov... A s tím "seknout s tím" - asi se s tím potýkáme všichni, aspoň já to znám velmi dobře... A pro Balvany :-) moc se těším, až k vám někdy v květnu zavítáme s klubem...:-)) a uvidíme se.... bude to vzácná společnost....

    OdpovědětVymazat
  15. Pro mě velmi osvěžující čtení, ten váš rozhovor. Je znát, že pro oba byl příjemný a přínosný, je z něho cítit respekt z obou stran. Jsem ráda, že se tu takové počiny dějí a že v nich všichni místní i příchozí nachází smysl.

    A Petrovi bych vzkázala dvě věci. Ten pocit prásknout s tim přichází v intervalech stále. S tím je třeba počítat, stejně jako s faktem, že fotit stejně nepřestaneš.

    A dej si jinou fotku do profilu, nebo Ti budu říkat Péťo..:-)

    OdpovědětVymazat
  16. Tož taků bombu sem Luboši nečekal! Tys to s Petrem tak krásně sesumíroval, že by se i lecjaký papírový časopis mohl stydět :)

    No a Petrovi kousky zde vybrané jsou velmi reprezentativní a škoda, že se nedostalo na další.. Nevadí, vím kde si je najít a přidám se k těm, kteří se také občas rádi inspirují :)

    díky! oběma

    OdpovědětVymazat
  17. Bezva článek se skvělým fotodoprovodem:-)

    OdpovědětVymazat

please sign in or put your name in comment box
so we know how to call you