neděle 10. dubna 2011

život pro kočku

 

život pro kočku,
fraze, je pravdepodobne slusna verze “ zivot stoji za hovno”

003

Bych rekl, ze moje zena  zije pro kocku, ponevadz kdykoliv kocka vida sebemensi zvuk, dostane nazrat.
Naopak ja bych chtel mit zivot kocky, ponevadz kdykoliv, jakkoliv ja produkuji jakykoliv zvuk, talir I sklinka zustavaji prazdne.
Ale to jen na okraj.

001 color

Na napsani tehle uvahy mne inspiroval clanek V Zahradkach, clanek samotny, I komentare. Muj komentar by byl rather dlouhy, takze jsem vytvoril radsi tohle.Chtel jsem vlastne upozornit na jeden z hodne duvodu, proc zivot neni takovy jak bysme si prali. Mozna nekdy si pridavame do naseho zivota mnohem vic problemu tim ze vytvarime vselijake povinosti, zakony bez kterych by jsme se mohli velice dobre obejit. Napadaji mne spousty prikladu, hlavne porad ozveny z navstevy mych pribuznych. Dozvedel jsem se co se MA delat, co se NEMA, kdy je vhodny cas jit na beach, kdy ne, co se ma nosit pro to a onu prilezitost, co se nehodi. Jak se spravne pripravuje tohle a ono jidlo, co se tam nedava a co jo. Jak se ma ohrivat parek a jaka teplota je pro parek nejlepsi. Po precteni zmyneneho clanku jsem si ovedomil ze na chalupu se jezdi hlavne pracovat, ne odpocivat a na dokresleni toho pocitu si postavime okolo sebe ostnate draty.
Cesty na zahradku nebo na chalupu byli peclive zorganizovane a naplanovane. Vsichni meli svoje povinosti, jedna z nich byla znechutit weekend detem.

002red

Mozna kdyby sme chodili na beach kdy se nam chce, jedli kdyz mame hlad, varili co nas napadne a co vidime okolo sebe, oblekli si to v cem se citime pohodlne, pestovali rajcata pro radost….. Nevenovali pozornost co na to sousedi…
A hlavne se naucili chybami nasich vychovatelu a nenutili delat deti nesmysli jen proto ze se to ma.

20 komentářů:

  1. Rudy, od rána přemýšlím o odpovědi. Teď jedu do Prahy a vrátím se zítra, pak něco napíšu. Není to ale vůbec tak jednoduché a jednoznačnačné, jak by se mohlo na první pohled zdát.

    OdpovědětVymazat
  2. no Rudy, myslím, žes to vyjádřil velmi přesně, nemám k tomu co codat

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Rudy, moc dobře jsi to napsal, tak se pokusím něco málo napsat já :)
    Nad touto úvahou přemýšlí každý z nás. Před pár měsíci jsem v televizi viděl dokument o výchově dětí v Holansku. Pomáhají rozvíjet osobnost dětí tím, že si v podstatě můžou dělat co chtějí :) O nějakých trestech nemůže být ani řeč. Docela zajímavá věc, jen si ji neumím představit třeba u svých kluků. Jsem si naprosto jist, že bych po 14 dnech v jejich pokoji neotevřel dveře :).
    U nás v česku máme ještě pořád takovou zvláštní povahu, ono je to asi dost přežitek z dob minulých (ale hodně se to zlepšilo), kritizovat vše, co se jen trochu vychyluje od nějakého pomyslného standardu, například v oblíkání. Když jsem navštívil Aglii, potkával jsem na ulici všemožně oblečené lidi, silnější holky v mini a krátkém tričku, vlasy od červené po modrou, seniory v baseballových čepicích a bundách, co u nás nosí jen ,,under 20". Nikdo se nad tím nepozastavoval, nikoho to nepohoršovalo.
    PROSTĚ SVOBODA.
    Já se snažím od malička dělat věci po svém. Má to ale jednu velkou nevýhodu, dost často člověk chybuje... ale myslím, že není nad to, poučit se z vlastních chyb :) Zase na druhou stranu tím uděláš radost někonu jinému, a to, když dotyčný vidí, co jsi to vlastně provedl :)

    OdpovědětVymazat
  5. Rudy, rozumím myšlence... ale vnímám jedno: platí pro dospělé... svoboda musí jít ruku v ruce s odpovědností... a děti do ní musí dorůst, dospět... protože jinak ji berou jako samozřejmost... a ono je mockrát v životě potřeba neřídit se jen svým "já", svým přáním, chtěním, pohodlností.... a ne vždycky máme dost lásky, abychom věci dělali z ní...někdy prostě nastoupí i obyčejné plnění povinností... určitě bych teď ve slunečné jarní dny raději na celý den ven, než vařit, prát, do práce... ale prostě to nejde... bez zaměstnání bychom naše 3 děti neuživili, nemohli by studovat, když ráno nevstanu, ujede mi vlak, nestihnu začátek pracovní doby, atd... ano, nepřidávejme si zbytečná pravidla.... oběd nemusí být ve 12 hod, klidně můžeme být venku a naobědvat se ve 3, až přijdeme.... ale děti musíme naučit oboje.... v rámci jasně vytyčených hranic je pak svoboda skutečně svobodou...

    OdpovědětVymazat
  6. uffff
    Jsem překvapen tvým psaním :))
    Nahodil jsi zajímavý myšlenky, téma. Je to na delší úvahu k odpovědi, večer se vrátím...

    Jo a kočky fajn

    OdpovědětVymazat
  7. Já si nemyslím, že Rudy, když psal to co psal, měl na mysli naprostou spontaneitu veškerého našeho jednání.
    Příklady, které jsi dal, ukazují jasně, co máš na mysli. Chápu je malinko i jako v nadsázce a v tom smyslu s nimi souhlasím naprosto.

    No a vrátím se též :-).

    OdpovědětVymazat
  8. Moniko, taky jsem celý ten článek vnímala podobně, jak píšeš... až na tu poslední větu... proto asi moje reakce taková, jaká je... Doma jsem byla vychovaná (maminka učitelka) velmi striktně, musela jsem sama pro sebe postupně objevovat svou svobodu opravdu třeba obědvat ve 3 hodiny odpoledne... první roky manželství jsem se cítila velmi provinile, že jsem špatná manželka... Na druhou stranu vidím, děti mám tři (18, 17 a 12), že ze všech stran tolik slyší o svobodě, že mají problém omezit svou svobodu ve prospěch rodiny ... a stále mi zkoušejí argumentovat, že jejich kamarádi to a to nemusí...atd... Jenže: ono je parádní pozvat si kamarády a ležet na trávě na uklizené zahradě...a užívat si to.... a trhat si ovoce ze stromu... ale....

    Rudy - dobré téma :-)))

    OdpovědětVymazat
  9. renko, tohle nebyla až tak reakce na tvůj koment, jak se možná může zdát.... já vím přesně o čem to píšeš :-)mám dvě dcery 25 a 23 let.. vrátím se :-)..

    pro teď jen, že bych se podepsala pod tvé myšlenky o odpovědnosti i svobodě v určených hranicích.

    Já chápu svobodu třeba i takto - "Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého".

    OdpovědětVymazat
  10. Ja jsem ani nechtel narazit tema na svobodu, ta s tim kdy mas obed nema co delat,..to si urcujes sama bez toho ze by te nekdo omezoval..spis to jsou takove predsudky, a blbosti cim si lidi sami otravuji zivot a detem taky. Takove naucene zvyklosti co nemaji zadny smysl.
    Milane, deti si vetsinou delaji co chteji, tak jak tak, kdyz se nedivas. Jedine jak muzeme kontrolovat jakykoliv zivot ba tehle planete, aspon mne to tak pripada, je trest a odmnena. Tomu rozumi vsicni. Jen oboji se musi delat s rozumem. Ktery leckde chybi.

    Dulezitejsi nez odmnena je nekdy omluva, kdyz sam udelas chybu.Tu jsem ja od mojich rodicu nekdy nedostal.
    Skoda facky ktera padne vedle, vladlo u nas.

    OdpovědětVymazat
  11. "Naučené zvyklosti co nemaji žádný smysl" - Rudy přesně. To je to, co někdo nedokáže pochopit a vyřadit ze svého života. Přitom bez toho je to o mnoho snažší. Jen si to uvědomit a když už s tím člověk vyrůstá a vidí to kolem sebe a vadí mu to, tak se toho pak vyvarovat. Těžké to je :-))

    Z fotografií určitě poslední

    OdpovědětVymazat
  12. "Naučené zvyklosti, co nemají žádný smysl"... no ono i toto je podle mě tak nějak o svobodě, protože tyto zvyklosti mnoho lidí dodržuje ne proto, že chtějí, ale proto, že si myslí, že to jinak ani nejde a co by tomu někdo řekl, kdybych to dělal jinak...takže ano, tohle je o svobodě.
    Obecně si myslím, že bychom měli přemýšlet, zda vše to, co děláme, víme proč děláme, to v co věříme, abychom věděli proč, zrovna v to věříme. Nejen proto, že tak se to prostě dneska kolem mne dělá, nebo jsem tak byl vychován a všichni to tak dělají. To je pak obyčejný stádní pud. Extrémní následky takového myšlení já tu mám denně před očima.

    Je to náš život, my ho žijeme. A je příliš cenný na to, abychom ho rozmělnili v nepodstatných věcech či věcech, které děláme, aniž bychom pořádně věděli proč.

    OdpovědětVymazat
  13. Znovu říkám ufff - jak jsi se rozepsal :)
    Ráno z práce není čas na dlouhé úvahy a mezitím tu mnozí napsali věci, jimž můžu jen přitakat-například Radkovo "Naučené zvyklosti, co nemají žádný smysl". A spoustu těch zvyklostí si přidáváme sami, zbytečně...
    Něco v povaze (a myslím tím u každého)nastavuje nějaké "odcuď pocuď" vymezující, do čeho si kecat necháme a do čeho ne. Každý to má jinak. Někdo větší, někdo menší a vyvážit to je docela těžký... Něco za něco.
    Prostě dělejme si co chceme, neomezujme tím jiný a nedivme se jiným, že si dělají co chtějí - do okamžiku, kdy tím začnou omezovat nás.

    A asi to tu bude na delší diskusi...

    OdpovědětVymazat
  14. Beru to tak, že jsme se, každý, každý v různé míře stali součástí různých "společenských" rituálů a tanečků které vlastně nemají žádný význam a jsou vlastně účelové, trendově, či jaksi vyčpěle plující historií.

    A to celé je o útěku. Mít tu sílu a utíkat jak to je jen možné. Nenechat se požrat tímhle systémem věcí. Utíká se strašně těžko, mnohdy marně....

    OdpovědětVymazat
  15. Myslim ze Jerabkovo postrkovani mne privedlo do sytuace, kdy, I kdyz nechtene, mam vice psani v hlave nez fotek. Vzdy to bylo u mne naopak,vetsinou psani bylo nula.Dokonce jsem prohledaval pravidla, jestli vlozit psani bez fotky je dovoleno.
    A muzu rict, neprijemne prekvapeni je, ze zvlaste u posledni fotky, kdy vetsina komentaru se vztahovala k psani, o fotce jen jeden. Dokonce Jerabek zapomnel snad poprvni na nuzky.

    OdpovědětVymazat
  16. Včera jsem tu psala dlouhý text a zmizel. Takže dneska znova, už ale asi stručněji.

    Já moc dobře vím, kam jsi svým textem mířil. Už jsem taky na sobě pocítila ta silná pouta našich zvyků, a taky s nimi neustále bojuji. Problém je, že jsou často napojena na naše blízké a jejich rušení jim tak přináší bolest. I když to jsou jen zase jejich zvyky, často zbytečné.

    Člověk má prostě rád svoje jistoty a rituály a je pravda, že někdy se o ně může i opřít. Někdo má nich postavený vůbec celý život a při představě naprosté svobody se může cítit zcela ztracený. Dnes už vím, že žít si podle sebe dokáží jen silné osobnosti, že je do toho stavu třeba dozrát a možná být i zdravě sobecký.

    OdpovědětVymazat
  17. Rudy, nediv se, ten text je tak silný, že přehlušil i fotky. Ty kočky k tomu tak přirozeně pasujou, že je zbytečné to rozebírat. Docházím k závěru, že je báječné, že nám tenhle prostor poskytuje tak skvělou možnost podobných diskuzí.

    OdpovědětVymazat
  18. :))))
    Jo, napsals to krasne,

    to mi prripomnelo, ze my, ja a moje zena, jsme to mneli v podstate jednodussi, za cinaje daleko od pribuznych a vcelku ode vsech, ucici se jine kulture a jinym zvykum.Mne 29 a ji 22.
    Pri prvni navsteve jeji maminky, na ktero se tesila , nastali prvni rozpory. Pysne mamince ukazovala, co dosahla, a jak co dela bez rodicovske podpory a sama od sebe se naucila varit vse na co si pamatovala z domu.
    Nedostal pochvalu, ale skoro nadani, ze dela vse spatne.
    Ale to je zase na dalsi clanek.

    OdpovědětVymazat
  19. Fakt je ten, že mě tu ty kočky přišly celkem nepodstatné a byly přehlušeny Tvým zamyšlením které má oproti nim nekonečně silnější základ.

    No řezat se nedá nic, když už se k nim vyjádřím. Nechal bych tu první a řekl bych, že naprosto jedna kočka stačí :-)

    OdpovědětVymazat
  20. četla jsem článek, shlédla fotografie, komenty si nechám na jindy, abych nebyla jimi zatížená. Já jsem šťastný člověk, já na konvenci kašlu už nějaký pátek a je mi velmi dobře. Ovšem mé okolí to silně rozrušuje. :d Jen doufám, že dávám svým dětem dobrý příklad...

    OdpovědětVymazat

please sign in or put your name in comment box
so we know how to call you