čtvrtek 28. října 2010

O zpívajícím okapu

Ležím na louce, všude jsou levandule. To je divná louka, když na ní rostou levandule. Není to můj balkon? Něco se ke mně tulí, je to měkké, otáčím se. Fuj, to jsem se lekla! Tygr a bílý. „Neboj,“ vycení zuby. Pohladím ho. Ne, není bílý, sněží! Musím schovat kytky…. Honem, než zmrznou. Moje kytky…. Vydržte! „Řach Drchš bam!“ „Jauvajs“…. Chytám se za obličej. Co to bylo?

Nic nevidím. Ve tmě tmoucí před sebou našátrám nohu svého synka. Překulím ho, něžně jej přikryji peřinou a snažím se usnout. Už už mi dosedá na víčka těžký motýl…. Bílý tygře počkej. Řach drchš bam! – noha v obličeji podruhé. Můj syn skóruje.

„Minkoooo dudííík“. Chjo. Hledám potmě dudlík. „Dudííík Mantánkovi“ popohání mě nedočkavý Matyášek. Někde pod peřinou nahmatám asi jeden z pěti dudlíků, které můj malý Mantánek potřebuje k spánku.

„Eště druhý“. Ticho. „Do jučičky,“ dodává Mantánek po chvilce, kdy má dojem, že se nic neděje, aby tak zdůraznil naléhavost prosby.

Znovu šátrám…. Proč mě tak bolí za krkem? Aha, ležím na něm. „Tu máš…..“ Spí? Spí. Mám hroznou žízeň, jdu se napít. Tiše jako srnka, abych ho neprobudila. V kuchyni klopýtnu o kačenku na kolečkách a dřevěný traktor. Okamžitě mi proběhne hlavou, že ten dřevěný traktor vydrží opravdu všechno. Skvělej kup. Ne tak můj palec. Au.

Minkoooooo, dudíííííík, slyším nešťastné zajíknutí. Zdá se mi to? Do kuchyně dopadá paprsek světla... Nezdá. Matyášek si v půl druhé ráno rozsvítil lampičku s dinosaurem. „Pod postelí“, ukazuje mi, kam spadl ten zatracenej dudlík... Po stoprvní si slibuji, že zítra všechny dudlíky konečně pochováme na půdě.

Jdu hledat dudlík pod postel. Ježišmarjá, hlavně nedýchej ten prach, pomyslím si. Jdu umýt dudlík a převleču se do čistého pyžama. Podám Mantánkovi dudlík, otočím ho, přitulím se a prosím sama sebe, abych usnula. Nejde to. Pro jistotu spolknu Xyzal proti alergii. Tak teď.

„Kap kap kap.“ „Minkooooo, kape“ – zcela probuzený Matyášek reaguje na počínající déšť.
„Cukrrrrr cukrrrrrr, cukrrrrrr, cukrrrr.“ Podíváme se na sebe. „Cukrrrrrr cukrrrr.“ Zděšeně mířím do kuchyně pro hrnek, přikládám ucho na stěnu.

Matyášek na mě rozespale vejrá. Pohled na rozčepýřené kuře se svítícíma ušima mě rozesměje…. Vysvětluji mu, že zlomyslný architekt nám dal okap přímo za čelo postele.

Otevírám okno, abych se nadýchala čerstvého dešťového vzduchu. Miluju dešťový vzduch. Z dálky doléhá basové sólo. Riviéra. Ibiza…. Opravdu klidný domov v zeleni.

„Maminka Mantánka miluje…“, uklidňuje se Matyášek (Mantánek) a v polospánku mě křečovitě objímá okolo krku.

Budu to tu mít ráda, pomyslím si a konečně usínám.





Ukolébavka pro dudlíky:

video



PS Už dlouho mi to leží v šuplíku......, psáno pro Foto-book v srpnu 2010. Dnes jsem to měla chuť vložit, jen tak sobě/vám pro radost...:-)

22 komentářů:

  1. Martino, za tohle Ti děkuju, je to perfektní. Tolik lidsých slov v tak krvelačném dni, Ty joo...

    Prostě krásné. Všechno. Jsi PAŠÁK.

    OdpovědětVymazat
  2. Teď čtu ten mail od Jirky a to bude TO překvapení, že...? Že je možné vkládat do příspěvků hudbu...to je pecka, na youtube totiž zdaleka nejsou všechny songy, které jsem dy chtěl nafotit:-)

    OdpovědětVymazat
  3. :-) nad vložením té hudby jsem strávila cca šest hodin, nakonec mi pomohl Jirka:-) tímto Jirkovi moc děkuji a Tobě Františku taky za pěkná slova....

    OdpovědětVymazat
  4. To vidim docela živě... sice podobný zážitky nejen s dudlíkama jsou již přes 12let pryč, ale takhle nějak to bylo... většina z nás si to prožila.
    Jsou teď nový zážitky a máš se na co těšit...

    díky za příjemné povídání,za vzpomínku...

    OdpovědětVymazat
  5. Nádhera. Máš krásnej hlas, sametovej. Ráda jsem Tě slyšela a četla povídání, na něž mám sama dávný vzpomínky. To je až trochu dobrodružný a kouzelný, takhle se postupně odkrývat. A 17.11. se to dovrší. To bude finále našich setkávání.

    OdpovědětVymazat
  6. :-) maminko, přikrýt.... dělám, že neslyším.... přikrýt.... ani nedutám.... NO TÁK....PŘIKRÝT... ale už je to nějakých 15 let a ten, co se odkopával, už bude mít osmnáctiny :-)) jo, jo... krásně napsaný, Marti...

    OdpovědětVymazat
  7. Dojalo, prostě mě tohle dojalo.....

    krása veliká...

    OdpovědětVymazat
  8. Jsem se minulou sobotu stala babkou... tak mě tvoje povídání docela dostalo :-).. děkuju za ně.

    OdpovědětVymazat
  9. Báječný povídání. Ukolébavka mě dostala. Ještě když si představím, jak jí spíváš a Mantánek na Tebe kouká v poloze, jak je na fotografii ;-) Chjo.... Už je to 14 let, co jsme krmili doma Bobuli vokatou dudlíkama ;-)))

    OdpovědětVymazat
  10. Přátelé, jsem potěšena, že Vás to potěšilo (právě po tom krvelačném dni Františku)... a moc se těším na sedmnáctého.... vážně:-)))

    OdpovědětVymazat
  11. To je krása veliká, nádherná trojka - text, obraz, zvuk, všechno spolu mluví a souzní...

    Někdy se vyplatí čekat. Myslím tím naše čekání na Tvůj příspěvek a Tvé čekání na chvilku, kdy všechno sedne a uvěříš svému vlastnímu počinu.

    p.s. fakt ses šla převlíknout jen proto, žes šátrala pod postel??? Jsi blázen!:)

    OdpovědětVymazat
  12. Znovu jsem si přečetla komenty a něco mi došlo. Monika je babkou, Renka má osmnáctiletýho kluka, Mirek čtrnáctiletou, Rudy nosí brejle a Luboš se bez stativu nenají (:-))...a já vás tu přitom všechny vnímám jako hrozně mladý lidi, maximálně třicátníky..a dokonce vám prozradím, že se ve své identitě tady tak sama i cítím..kéž nám to duševní mládí vydrží co nejdýl..

    OdpovědětVymazat
  13. Ivi mám to úplně stejně:-) Monika pro mě byla maximálně třicátnice:-)

    OdpovědětVymazat
  14. Evi - ano.... kdybys viděla ten prach, taky bys šla:-) a já jsem na něj navíc alergická /doslova/:-) Ale blázen jsem. To si přece nemusíme lhát, viď.-)

    OdpovědětVymazat
  15. Bože, Monika babkou??? Monice netáhne na třicet???

    OdpovědětVymazat
  16. Martino, Ty si buď co chceš, ale letadlo jsem já.)).

    OdpovědětVymazat
  17. Tak Ty jsi letadlo? Máš na mysli větroň?

    OdpovědětVymazat
  18. No... Pravda... měli jsme včera mexický fazole...:))

    OdpovědětVymazat
  19. Rudy nosi brejle zatim jen na cteni.

    :))))

    OdpovědětVymazat

please sign in or put your name in comment box
so we know how to call you