neděle 29. srpna 2010

První


Mám v šuplíku rozepsány tři články pro Fotobook…

Nedostatek času zřejmě není jediný důvod, proč tam skončily.
Mám to tak se vším, co dělám poprvé.

Včera jsem byla se svým dvouletým synem koupit lustr.
Toužila jsme po nějakém větším, veselejším, který by zaplnil vysoký strop
našeho společného pokoje, ve kterém trávíme většinu času.

Přinesli jsem si domů pampelišku. Není velká. Je větší než velká.

Hodinu jsme jej dávali dohromady… a já po dlouhé době vzala
do ruky fotoaparát…. Podruhé, co jsme se přestěhovali,co
se zařizujeme, renovujeme, patinujeme, natíráme a děláme všechny
ty věci, co se prostě dělají, když člověk vytváří domov.

Večer jsem si sedla k fotkám, nejsou nikterak zvláštní ani
fotograficky dobré natolik, abych je chtěla zveřejňovat.
Ale…

Došlo mi - a jako bych to slyšela poprvé, byť to slýchávám
odjakživa (v tom je kouzlo vlastních cest)....

Nebereš se a svět příliš vážně?

V okamžiku, kdy Ti svět hlavu přerůstá…





Než ho nést vlastními silami





Možná je lepší nechat jej jen tak nad hlavou plout...




Máme lustr, je větší než velký. A já vkládám svůj první
příspěvek na Fotobook a ten příspěvek není fotograficky skvělý,
čtivý a nemá zvláštní poselství. Je jen první. A je můj.

Díky, že jste mě mezi sebe pozvali. Jsem tu ráda.

Brzy sáhnu do šuplíku a dopíšu ten, co jsem začala psát jako
první. O čem, zpívá okap. 

18 komentářů:

  1. Martino, gratuluju k lustru. Určitě by se nehodil někomu do garsonky, ale díky na něj. Těším se na okap :-))

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Krásně jsi to povídání s fotkami vypointovala, mně se to moc líbí. A jestli tohle není čtivé a nemá to zvláštní poselství, tak sežeru svý boty.

    OdpovědětVymazat
  4. Martino, ty fotky i Tvé psaní mě dojaly. Je hrozně znát, jestli do toho člověk dá sebe bez jakéhokoli kalkulu. Má to přesah a přitom je to lehoučké..moc se Ti fotky povedly.

    OdpovědětVymazat
  5. Rudy řekl(a)...
    Jo, myslim ze to beres moc vazne :)))

    Zijes jen jednou, prozi si to!
    you only live once so enjoy it

    Martino, myslim ze lustr, clanek a tvuj syn, hadam, se mne libi. Ma to smrnc, emoce i pjeknou zapletku.

    OdpovědětVymazat
  6. Martino, mně to přijde skvělé. Nevypočítávané a obyčejně krásné. Je v tom srdce, to se pozná na první pohled.

    ...no a ten lustr je Boží.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc všem děkuji..... jsem tuze potěšena.... Jirko - no garsonka či obývací pokoj - to vyjde na stejno co do velikosti lustru:-) je prostě šílený. Evi, málem jsem spadla ze židle, když jsem si Tě představovala, jak jíš ty boty:-) ty jsi prdlina. Ivanko mně zase dojaly Tvá slova. Člově někdy něco píše hodiny a jindy za pět minut... ty fotky jsem fotila vážně jen do svého alba... pokud se trochu líbí, těší mě to...
    Rudy - celý život se snažím nebrat se a svět příliš vážně, ale to víš, člověk se zapotí.-)
    Františku.... moc děkuju.... vážně jsi mě potěšil, no.... tak zatím všichni!

    OdpovědětVymazat
  8. kdyby někomu připadalo, že jsem slovo "vážně" použila schválně tolikrát, tak slovo vážně je mé nejoblíbenější:-) hehe, ale tak už vážně ahoj

    OdpovědětVymazat
  9. Může člověk někoho vážně potěšit? To je jako kdyby někdo vesele zvážněl. No nic...

    OdpovědětVymazat
  10. Prdlino... to jako když řekneš, že se Ti to strašně líbí.... :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Martino, matně jsem si vzpomněl, že jsem tenhle lustr už viděl. Záběrem na něj začíná film " Ženy v pokušení " ...

    OdpovědětVymazat
  12. http://resize.like.cz/images/1283180202LUSTR.jpg

    OdpovědětVymazat
  13. hihi, to jsi mě dostal:-) já ten film viděla a nepamatuji si ho.... za to jsem si díky tomu filmu opět oblíbila boty na podpatku:-) a Vojtu Dyka.

    OdpovědětVymazat
  14. Předně jsem moc rád, že jsi tady a k pozvání se hlásím :-)

    Už tu bylo mnohé k Tvému prvnímu článku napsáno dříve příchozími a tak já jen docela krátce:

    Moc hezky a osobitě skládáš do vět svoje prožitky a s lehkou nadsázkou tak provázíš diváka po Tvých pocitech, hledícího na Tvé tři fotografie.

    Zejména ta třetí se mě zdá okouzlujíci :-)

    OdpovědětVymazat
  15. moc fajn fotky a vůbec po všech stránkách... souhlasil bych s Evou, ale moje vysoké kožené osmačtyřicítky field boot corcoran mi naznačují, abych vážil slova a radši pojed něco lehčího...:) -k

    OdpovědětVymazat
  16. Líbí se mi - lustr, život, fotky, psaní, diskuse pod nimi, foto-book, vy - všichni tady.... Jsem tu ráda. Díky za to všechno. R.

    OdpovědětVymazat
  17. Jsem dojatá Josefe, Kevine, Renko....

    Kevine, doufám, že jsi pojedl něco lehčího - kožené proboha ne... vždyť jsi vegetarián:-)

    OdpovědětVymazat
  18. Ahoj,

    tak vítaj u nás a verím, že sa tu budeš cítiť ako doma u pampelišky :)

    Fotečky sú príjemné, nenásilné a je z nich cítiť tu pohodu domova.

    Takže držím palečky do ďalších koleček !

    -MAJO-

    OdpovědětVymazat

please sign in or put your name in comment box
so we know how to call you