středa 2. prosince 2009

Křeslo pro hosta: Adam Staněk

Protože v pravidlech tohoto "klubu" je, že každý člen může na místo své fotografie vložit medailonek svého hosta, rozhodla jsem se, že vám představím svého oblíbeného fotografa Adama Staňka. Baví mě jeho neotřelý přístup ke snímání reality. Nutno říci, že je to teprve začátečník, ba dokonce by bylo možné spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát ve svém životě držel v ruce fotoaparát. O to překvapivěji se jeví jeho dynamické životaschopné kompozice, nespoutané pravidly, vzory ani předchozím studiem. Autor se soustřeďuje na nejbližší okolí, ba zdá se, že cokoliv v dosahu jeho zorného úhlu se může stát příštím fotomotivem. Poslední zdařilou sérií jsou fotografie plastové mísy s těstovinami (zde autor nevědomky akcentuje samotný Pop-art, ba co víc, jakoby vtipně spojoval Pop-art s Op-artem). Je ale také fotografem skutečného života, kde nezapomenutelná je především série matčiných nohou, jak je ze své výšky jednoho metru vidí, zatímco matka – nic netuše - připravuje večeři. (Teoretici se přou o to, zda skutečnost, že fotografuje matčiny nohy stojící u kuchyňské linky, má souvislost s jeho malým vzrůstem či se jedná o tvůrčí záměr.) Z technických důvodů doložím ukázku z tohoto souboru později. Adam Staněk vnímá svět především prostřednictvím emocí. Nic v jeho tvorbě není vypočítané, nezajímají ho úhledně srovnané horizontály či vertikály, zlatý řez, ostrost ani přepaly. Namísto toho bravurně komponuje, skládá čisté barvy s odvahou impresionisty. Jindy použije nesmírně dynamický přístup, kdy fotografie jakoby byla v pohybu, jako by se propadala sama do sebe. Je to v pravém smyslu soliterní osobnost na naší scéně. Skoro by se zdálo, že svět vidí očima čtyřletého kluka, shodují se kritici.

5 komentářů:

  1. Kolikrát jsem už něco podobného, ovšem myšleného smrtelně vážně, mnohem delšího objemem textu a přeplněného výcucy ze slovníků cizích slov ( aby bylo poznat jak je autor vzdělaný) už četl.

    Kasždopádně jsem se krásně pobavil a zato děkuji nejen samotnému mistrovi, ale i jeho věrnému pomocníkovi a podržkapesníku Evě. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Evi, něco tak milého jsem už dlouho nečetla.... Až budu potřebovat průvodní slovo k výstavě /možná jednou/, tak určitě poprosím Tebe:-) Martina

    OdpovědětVymazat
  3. A co ty nohy??? :)))
    M.

    OdpovědětVymazat
  4. ...Je podržkapesník nemůže najít:).

    OdpovědětVymazat

please sign in or put your name in comment box
so we know how to call you