neděle 22. listopadu 2009

O padajúcom jablku

Už dlhú dobu som sa tu neukázal a vobec to nebude tým, že nemám zájem, alebo proti niečomu, niekomu niečo mám. Je to zvláštné obdobie, kedy neviem čo si mám o sebe myslieť a hlavou mi prechádza ohromné množstvo informácií od počiatku detstva až po súčastnosť. Kladiem si hromadu otázok, vyčítam si toho strašne veľa, hľadám, ... Premýšľam o rozných odchodoch, cestách. Som ešte tak mladý a nič som nezažil … Niektorí ľudia ma obdivujú, že som zanechal rodnej krajiny a vydal sa na sólo cestu, kde sa človek potrebuje postarat o všetko, aby mohol prežiť. Neviem či mám byť na čo hrdý a predstierať nič nebudem …

Fotka znázorňuje ten moj krátky život, ktorý srovnávam s pádom jablka z toho najväčšieho poschodia paneláku … a moju rekapituláciu vzpomienok, ktoré sa tam tak rýchlo nestačia ani pozastaviť a výsledok budem ešte nejakú dobu vo svojom vnútre riešiť a veriť, že ten pád nebude až tak drsný a že platí i to : Kdo hľadá, nájde …

Stále som bol veselým človekom, ktorý sa tešil zo všetkého až kým som neodišiel hľadať svoje šťastie … / … čo ma na tom mrzí najviac. /

www.majo.euweb.cz

6 komentářů:

  1. Mariane, jestli tě to uklidní, tak věz, že lepší to asi nebude. Mám o mnoho více zkušeností než před čtvrt stoletím, ale ruku na srdce - jsou mi na nic. Protože toho sice o dost více vím, jenže jsem to pořád já, blb který si zase a znova bude sahat na kamna v domnění, že snad už přestaly pálit...

    Jediné co si uvědomují je to, že jsou lidé, kteří mají před sebou (pokud se nestane něco tragického) mnohem delší čas než já a ve svém vývoji jsou už přede mnou.

    Takových pádů asi zažiješ více. Jenže máme takové úsloví, které napsal sám život:"Co tě nezabije, to tě posílí!" Takže po každém sešupu budeš o trochu silnější. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že když jsme se viděli naposled, probrali jsme ten nynější stav celkem zevrubně...

    Já dnes pod vlivem Tvé fotografie a povídání k ní pouze dodám: Majo, život ze dne na den je k ničemu. Je důležité mít vizi a kráčet za ní životem den za dnem za podpory těch malých každodenních radostí. Ano i průserů... ale raději hořkost po lžičkách, než po půlitrech... ;o)

    OdpovědětVymazat
  3. Majo, v sobotu jsem byla ve Státní opeře na Horáčkovu Kudy kam. Je to celé o tom, co popisuješ. Běž se na to podívat. Mimo jiné se tam říká : Jen ten, kdo bloudí, najde cedtu. To, co já prožívám s fotkama, Ty celým životem. Jistě je to drsné a únavné, ale Ty máš ještě hodně času, můžeš si to dovolit. Já bych Ti poradila toto: všechny události, problémy a otázky si konkretizuj a polož na misku vah. Chyby začni hledat u sebe, ty jediné můžeš ovlivnit. Přeju Ti, abys dokázal najít sám sebe v tom napohled nepřátelském světě.

    OdpovědětVymazat
  4. ... děkuji za reakce ;) chyby hledám neustále, tak doufám, že je najdu co nejdřív :)

    OdpovědětVymazat
  5. Já tě asi moc nepotěším. Jestli prožiješ normální život, tak on tě za tu dobu vícekrát skoro sežere aby tě pak zas vypustil do dalších dějů. Jestli tě to skoropožrání posílí nebo zažene do kouta je věčná otázka kterou si klade každý z nás...

    OdpovědětVymazat
  6. Mariánku, Ty víš, že to nikdo nemáme jednoduchý a i když jen tuším (a možná úplně špatně) pozadí Tvého nynějšího stavu, rozumím Ti. Mně se asi více než Tobě daří brát věci s nadhledem, ale až mě to jednou dožene, tak Pámbu se mnou...
    Já Ti už jen řeknu, že tohle je prostě nádherná fotka a závidím Ti tuhle schopnost rozpohybovat svůj záměr do takové neskutečné dynamiky.

    OdpovědětVymazat

please sign in or put your name in comment box
so we know how to call you