čtvrtek 8. října 2009

Patřím, tedy jsem.

Myslím, že ať jsme sebeuzavřenější, sebesvobodomyslnější, sebevětší individualisté, všichni potřebujeme někam/k někomu patřit. Ostatně proto čtete tento řádek, protože sem PATŘÍTE. Proto se pravidelně potkáváme "vedle" a nebo třeba na vernisážích. Potrzujeme tím svou náležitost do všelijakých "množin a podmnožin"... A co očekáváme? Snad "ano, vidíme tě, ano, ty Jsi."

4 komentáře:

  1. Fotka jako fajn dokreslení Tvojí úvahy.

    I když i bez ní...s názvem, který vyskočí po rozkliknutí. Tomu jsem se nasmál moc.

    S tím někam patřit...je to tak. Dřív jsem chtěl být (samozřejmě jsem nikdy nebyl) zcela nezařaditelný a nezařazený...dnes jsem docela spokojený. Jsem příjemně zařazený ke svojí ženě, práci, foťáku a komunitě fajn lidí tady i na pexu.

    No...jsem rád.

    OdpovědětVymazat
  2. Krátká a velice pravdivá úvaha. A trefně ilustrovaná fotografií. V poslední době dost přemýšlím o tom jak lidé hledají oporu v nějakém společenství a jak se toto hledánní proměňovalo v dějinách.

    OdpovědětVymazat
  3. určitě ano, tak nějak to máme asi všichni

    Jen ta myšlenka zda by mě nejraději rychle nevyhodili (z vernisáže) někdy hlodá, hlodá, holdá :-)))

    OdpovědětVymazat

please sign in or put your name in comment box
so we know how to call you