Jako každé úterý, tak i toto, tentokrát tak mrazivé, vychází tento můj výběr nejlepších, či nejzajímavějších fotografií minulého týdne z vybraných veřejných galerií. I tentokrát jsem vybíral z pomyslné, ale od reality až tak se nelišící tisícovky publikovaných snímků. I tentokrát zůstalo pár dobrých fotografií v semifinále a to je vlastně dobře. I tentokrát tu nenajdete převážnou většinu těch, co dosáhly na ty nejvyšší příčky oficiálních galerijních žebříčků. Toto je obzvláště patrné při pohledu na žebříček publikovaný den co den na PE.
Tedy tucet netuctových fotografií, kde přidělená pořadová čísla nemají žádnou spojitost s jejich řazením dle kvality. Jsou jen pro případnou snazší komunikaci v následných komentářích.
1
Chumelilo, je název této poněkud z kloubů vymknuté fotografie. Chumelilo, zdá se všude v Čechách minulého týdne. Jen málokde se ale podařilo vyfotografovat o tom chumelení takovou fotografii, jakou můžete vidět právě tady od této autorky. Výsledek stírá perspektivu i pocit prostorovosti, jindy v takových pohledech jaksi běžný a snadno uchopitelný. Asi i tím není tenhle snímek vůbec běžný. Asi i tím, je tahle fotografie pozoruhodná, výjimečná. Tedy pro začátek dnešního TOPu poněkud jiná zasněžená krajina, s nevyřčenou poesií a se samotou, až uši zaléhají.
2
Pinhole, pro dnešní obecný pocit dokonalosti, už dost zvrhlá technologie fotografování. Tahle fotografie ovšem znovu dokazuje půvab, který je svým způsobem nedostižný, jak ve výsledku tak ve své procesní části. Poetika tu má svůj těžko zaměnitelný půdorys, a tak zrovna třeba tahle fotografie stojí za dlouhé pokoukání. Výsledek se dostaví prakticky okamžitě a pak už si užíváme to kouzlo mnohdy i nechtěného a hlavně těžko odhadnutelného.
3
Technologie, o které se říká, že je na ústupu a postupně bude zcela vymýcena. Říká se to při té cestě, k jak jinak než dokonalosti digitálního procesu, docela dlouho. A podle všeho vzniká mnoho zbytečných slov a úsudků. Krásný portrét, krásným strojem na klasický středoformát, je toho jedním z mnoha důkazů. A opět, po kolikáté už, bych tu psal o citu autorky, vybrat si mimořádně vhodnou modelku k takovému fotografování.
4
Estetika na velké plátno a velkou zeď patřící. Někde ztracený artefakt, který autor otiskl, graficky upravil a nám nastrčil k obdivu. Obyčejný kousek reality, povýšený na umění. Umění je slovo ve fotografii, a té amatérské obzvláště, používáno s despektem. Umělec vlastně může být pouze profesionál a umělecký kus od nejlépe člena ctihodného svazu fotografů. Obrana ctihodnosti je v Česku téměř dokonalá. Ve fotografii, jako v málo čem jiném.
5
Fotografie, která svojí pointou pobaví. Tenhle způsob pobavení mám moc rád. Je kultivovaný, lehce úsměvný, a mnohdy tak rádoby vtipná vulgarita masové zábavy, se tu jaksi k prospěchu věci nedostavila. Pro mě je toto mimořádná fotografie s přesahem, jež tak často vidět není. A nemusí být, jak vidno, vždy ten málem smrtelně vážný.
6
Různých abstraktních domalovánek, retuší a klonovacích dovedností, provedených tak, aby výsledek sekundoval zvolenému názvu, je po galeriích mnoho. Tady si autorka vystačila s výrazem, který lze při pozornějším zkoumání odhalit docela snadno. Proč zrovna Petr, proč zrovna Anděl a proč zrovna ten červený trojúhelník, bych ponechal autorčině licenci. V abstrakci je ta licence důležitá a na divákovi je si najít cestu, anebo ji třeba ani nehledat. Mám pocit, že nějaké vysvětlování příběhu by tu příliš k ničemu nepomohlo a tak po něm ani nepátrám.
TIME-OUT
Dnes téměř sedm minut mozaiky černobílých fotografií, pod jen málo napovídajícím názvem „THE GUESTS - Leonard Cohen“. Tedy vás čeká po otevření překvapení.
7
Fotografie bez názvu a u mě téměř bez komentáře. Harmonikáře povětšinou vídám rád.
8
Náhoda tomu chtěla. Kouzlo okamžiku dokonale zafungovalo a šlo vstříc připravenému autorovi. Sousoší, tak důvěrné známé, by v tomto provedení jistě potěšilo i samotného autora. Další fotografie, kterou přijímám s lehkým, pobaveným úsměvem a budu si ji pamatovat určitě i v době, kdy se tam po letech zajedu podívat.
9
Dokumentární, precizně odfotografovaný industriální snímek, který dost charakterizuje autora. Tedy autorovu dokumentární práci, jež je během na dlouhou trať s vědomím, že vyměřený čas se v mnoha případech krátí. Cesty nejen po Česku, ale po celé Evropě, které podniká ve jménu zachycení industriálního prostředí hutí a výrob souvisejících, jsou už dnes obdivuhodným počinem a také důkazem zaujatosti tématem, dá se říci výlučným.
10
Jedna fotografie, z momentálně probíhajícího tématu na DA. Snímek se zvláštní atmosférou v precizní kompozici a výborné technické kvalitě. O téhle fotografii by se jistě dalo říci „tohle přece umí vyfotografovat každý“. Tenhle výrok ovšem povětšinou nebývá skutečným odrazem schopností těch, co ho používají tak často. Pro mě fotografie, jakých na veřejných galeriích mnoho k vidění nebývá.
11
Tady jsem vzdal nějakou interpretaci technologie, jak tato fotografie vznikla. Jen se dívám a nechávám se okouzlit hrou tvarů a stupnice mezi černou a bílou.
12
Další krásná autorova FOTO-GRAFICKÁ kreace. Tentokrát se na její interpretaci diváci jednoznačně neshodli a není se co divit. Navozuje mnoho kontextů a hraje na mnoho strun představivosti, zkušeností a abstraktního cítění. V každém případě je to vydařená kreace, která by se hodila do moderního prostoru zavěšená ve velkém formátu. Dokázala by oživit i jinak studený a odtažitý prostor, který mnohdy dělá všechno proto, aby návštěvníka pocitově usadil někam ke zdi, při přemýšlení o co nejrychlejším úniku.
KEMP
Moji novou fotografii, jsem pořídil v kempu Rozkoš, momentálně zakonzervovaném na zimní strádání. Fotografie, jako mnohé jiné v poslední době pořízena mobilním telefonem s aplikací MYTUBO.
Závěrem dnes jen přání divákům, aby během tohoto týdne nepomrzli a i jejich závěrky fungovaly v předem nastaveném expozičním čase.
